Historie obcí Bedřichovice a Otradovice

Historie obce Bedřichovice

vloženo 11. duben 2015

BEDŘICHOVICE TVRZ

        Bedřichovicich stávala tvrz při nynějším statku Č. 10 a znáti jest to místo z pahrbkův a dolikův mechem porostlých. Patrony kostela zdejšího byli Dršek z Nesper a Zdi slav z Bedřichovic, později tento sám a připomíná se i  l.p. 1388. L.p. 1391 byl již mrtev, zůstaviv vdovu Přibu a děti Zdicka (Zdenka, Zdislava) a Dorotu. Poručníci jich vložili Bedřichovice, Ondřejov a Pechnov k věrným rukám Martinovi Střečkovi z Pětichvost a Kolmanovi faráři v Rovných. Tvrz, půl dvoru a Část vsi bez podací kostelního pokládána 1.p. 1405 za odúmrť, ale Zdích zůstal pánem a podával faráře ještě 1.p. 1418. L.p. 1437 žil Zbyněk z Bedi a Zackat z Ostrova byl v 1.p. 1461-1482 pánem na Bedřichovicích a Jan Zachař snad syn jeho a držitel Bedřichovic zakoupil se 1.p. 1497 v Praze.

        L. 1530 držel Bedřichovice Bohuněk z Lomné předek Bohunku neb Bedřichovskýck z Lomné. Synové jeho Pavel, Bohuslav a Petr bratří se strýci svými (tuším syny bratrovými) Adamem, Petrem, Bohunkem a Vácslavem vložili si l.p. 1543 tvrz, dvůr a ves Bedřichovice v obnovené desky zemské. Polovinu téhož statku držel Pavel a věnoval na něm (1559) Kateřině z Nasavrk manželce Jana syna svého. Jak potom vyšly Bedřichovice z držení rodiny, není známo. Mikuláš, Vilém, Adam a Markvart Vácslav Ckobotští z Ostředka drželi Bedřichovice a jiné statky r. 1603 a když se asi tehdá dělili, dostal Mikuláš Bedřichovice, Vilém Skrýšov, Adam Nespery a Markvart Tehov. Mikuláš řečený na posled nejstarší vládl tu ještě l.p. 1615 ale v 1.p. 1618 až 1623 byl tu pánem syn jeho Jan. Ale tohoto roku zabrány mu Bedřichovice a postoupeny Janovi mladšímu z Talmberka, od něhož připojeny k Jankovu. Tvrz zanikla brzo po tom.

                                         August Sedláček,  Hrady, zámky a tvrze království českého, sv. 15

BEDŘICHOVICE

Několik kroků východně pod kostelem a náves ním rybníkem spatřujeme na louce, která patří k selskému statku čp. 10., vysokou a travou porostlou hráz. Je to zbytek mohutných valů z bývalé rytířské tvrze. Valy jsou na jedné straně prokopány a ve dvě části rozděleny pro odtok vody.

Prohlížíme-li louku a valy pozorněji, shledáme, že je tvrziště okrouhlé a značných rozměrů.

Rozkládá se mezi statkem čp. 11., jehož budovy hospodářské vystavěny byly na někdejších valech tvrzních a mezi chalupou čp. 17., u níž spatřujeme ve valu zbytky starého zdiva z lámaného kamene, snad bývalý sklep. Kolem valů táhly se hluboké příkopy dávno již zasypané, a ty naplňovány bývaly vodou z rybníka. Tvrz vypínala se mezi valy, kde je nyní louka. Na východním kraji tvrziště nacházívali lidé při obdělávání přilehlého pozemku zbytky jakéhosi zdiva. Nejspíše stávala v těch místech obydlí pro rytířskou čeleď ..

Tvrz i osadu založil vládyka Bedřich, který se pak psal z Bedřichovic. To bylo někdy ve 2. pol. 13. století. Bedřichovičtí rytíři vystavěli vedle své tvrze kostel, který se již r. 1350 připomíná jako farní v děkanátu štěpánovském a odváděl každoročně 8 grošů desátku královského.

Dne 3. června 1361 po smrti faráře Martina byl potvrzen za faráře do Bedřichovic klerik Štěpán, syn Otradův z Vitamovic. Tohoto Štěpána jmenovali patronové kostela bedřichovického ryt. Držek (nebo Držka, též Držislav) z Nesper a ryt. Zdislav z Bedřichovic. Později (od r. 1370) byl patronem Zdislav sám a postoupil r. 1388 podací (patronátní) právo z neznámých příčin rytíři Majmišovi ze Zdebuzevsi, ale ten mu je již 18. prosince téhož roku vrátil. Po Zdislavovi byla osada dlouho nazývána Zdislavovy Bedřichovice. K nim patřil tehdy i Peclinov (Pecinov) u Benešova (tvrz a dvůr) až do r. 1391, kdy Zdislav zemřel. Zůstala po něm vdova Přiba se dvěma dětmi, Zdichem (Zdeňkem) a Dorotkou. Osiřelým dětem stal se poručníkem panoše Jan Podnávec z Teptína, který nějaký čas bedřichovický statek spravoval a svolil, aby dne 7. června 1396 vyměnil si farář s knězem Matyášem Postupickým faru. Když pak Zdich (Zdeněk) dospěl, ujal otcovské dědictví a jmenoval r. 1418 nového faráře. Po Zdichovi byl Zbyněk, nejspíše syn, který se v Bedřichovicích od r. 1437 připomíná. Ten byl poslední z původního rodu rytířů bedřichovických. V letech 1440 - 1482 držel Bedřichovice a Ostředek rytíř Zachoř z Ostrova (na říčce Blanici u Vlašimi) a po něm Jan Zachař z Ostrova, který získav v Praze nějaký majetek, usadil se tam r. 1497. Bedřichovice koupil r. 1530 ryt. Bohuněk z Lomné, jenž se pak psal Bedřichovský z Lomné. Jeho rytířským erbem byly lilie v modrém poli. Měl 3 syny: Pavla, Bohuslava a Petra, kteří po smrti otcově dali v r. 1543 zapsati se svými strýci Adamem, Petrem, Bohuňkem a Václavem Bedřichovice, t. j. tvrz, dvůr a ves v obnovené desky zemské. Pavlovi Bedřichovskému z Lomné patřila polovička statku, druhá polovička náležela bratřím. Dědicem Pavlovým byl syn Jan, jehož manželce, Kateřině z Nasavrk, bylo r. 1559 zapsáno věno na statku; s ní dostal i Bolechovice. Pavel Bedřichovský z Lomné připomíná se ještě r. 1589. Na konci 16. stol. Bedřichovice patřily se Skrýšovem rytíři Janu Chobotskému z Ostředka (zvaném tak po tvrzi Chobotě, vystavěné v chobotě čili zálivu velkého rybníka u Vlašimě); byl též majetníkem Chotýšan, Tehova a Nesper. Chobotští z Ostředka měli ve svém znaku prvotně hořící kotouč, později stříbrný kruh s pery stříbrnými, červenými a zlatými na modrém poli. Po smrti Jana Chobotského (r. 1600) zdědili všechno jmění 4 synové: Mikuláš, Vilém, Adam a Markvart, kteří napřed hospodařili společně, ale r. 1603 se rozdělili. Nejstarší z bratří, Mikuláš, dostal Bedřichovice, Vilém Skrýšov, Adam Nespeky a Markvart Tehov. Mikulášův syn, Jan Chobotský z Ostředka, zdědil Bedřichovice a hospodařil na statku od r. 1618. Protože se zúčastnil stavovské vzpoury proti králi Ferdinandu II., byl mu statek zabaven a r. 1623 prodán za 10.568 kop. míš. Janovi z Talmberka, majiteli panství jankovského. (Historická data o Bedřichovicích čerpána jednak ze Zem. desk jednak ze Sedláčkových "Hradů a zámků", xv. a z Vlasákova "Okresu Votického".) Od té doby patřily Bedřichovice i Skrýšov již stále k Jankovu.

Když sem Švédové r. 1645 přitáhli a u Jankova svedli s císařským vojskem vítěznou bitvu, vypálili zdejší kostel, tvrz i celou ves. Tehdy zažili bedřichovičtí osadníci všechny hrůzy a strasti třicetileté války v míře největší. Ožebračeni skrývali se po lesích, mnozí uprchli, ale ostatní vytrvali a zanedlouho zbudovali zase svá vyhořelá stavení, trpělivě vyčkávajíce konce hrozné války. Když se lítice válečná utišila, dal Jan starší z Talmberka obnoviti r. 1653 kostel. Tvrz však již obnovena nebyla. Z oné doby též pochází dřevěné patro a střecha věže, krytá dříve šindelem, nyní plechem. U kostela vykopali před časem neobyčejné množství kostí z pobitých vojáků, kteří tu ve společných jamách byli r. 1645 pochováni.

Filiální kostel sv. Vavřince je zajímavá budova. Kdežto jiné kostely jsou pravidelně k východu presbytářem obráceny, je bedřichovický značně na jihovýchod odchýlen. Stavba je slohu románského. Čtvercová věž má 1 m silné zdi a v horním patře na všech čtyřech stranách 2 řady podvojných okének. Okna jsou na třech stranách zazděna, avšak zevnitř můžeme je docela dobře pozorovati. Jsou asi 150 cm vysoká a 140 cm široká, opukovými kameny ve dvojích obloucích zaklenutá a sloupkem rozdělená. Pouze na jižní straně věže je okno vylámáno, aby tam bylo místo pro zvonek. Ve věži zbyl ze tří starých zvonů jediný. Je 64 cm šir. a 62 cm vys. a má nahoře při koruně řadu ženských masek, od nichž se rozvinují větévky s listy. Na jedné straně je relief sv. Vavřince s rožněm a pod ním nápis: THOMAS GLEIXNER ME FECIT ANNO 1652 a na druhé straně: G. M. WYSOCZE  UROZENEMU   PANU PANU JANOWI STARSSYMU    Z TALLUMBERGKA NA JANKOWIE POSTUPICZYCH BEDRZICHOWICZYCH G : M : C : RADDIE, pod nápisem znak Talmberků (lekno). Ostatní dva zvony byly ve světové válce zrekvírovány. Ke starému zvonu přibyl r. 1929 druhý, zvaný "Anenský", který koupili osadníci bedřichovičtí za 1.750 Kč. Váží 53.70 kg a jsou na něm tyto nápisy: "Ulil R. Manoušek v Brně" a "V mileniu 1929 ke cti sv. Anny věnovala obec Bedřichovice".

Pod věží vchází se do kostela skrovnou předsíní obloukovitě klenutou; tam je stará, žulová kropenka. Chrámová loď je skoro krychlová (5.60 m dl., 5.75 m šir. a 5.45 m vys.) a má strop rovný, rákosový a pomalovaný anděly v oblacích; dlažba je cihlová. Na levé straně je oltář mariánský: mezi točenými a zlatými proužky zdobenými sloupy stojí ve vysoké, zasklené schránce socha P. Marie Lurdské; byla sem dána v poslední době místo starého a velice porušeného obrazu. Oltář pochází ze 2. pol. 17. stol. a je ozdoben několika pěknými soškami. Proti němu je na zděném sloupě při pravé zdi baroková socha sv. Jana N. v životní velikosti. Vítězný oblouk, který odděluje loď od presbytáře, je ve výšce 5 m zaklenut do ostře lomeného oblouku a má hrany z červeného pískovce. U jeho levé strany je pozoruhodná renesanční dřevěná kazatelna z téže doby jako postranní oltář. Spočívá na čtrnáctibokém hranolu s bohatými římsami. Výplně stěn na kazatelně jsou odděleny pěkně vyřezávanými sloupky a ozdobeny vypuklými ornamenty; horní okraje mají pod širokou římsou zoubkované řezby. I zábradlí u dřevěných schodů je slušně vyřezávané. Presbytář má podobu nepravidelného pětiúhelníku a je kamenem do hrubých žeber z červeného pískovce zaklenut. Klenutí je pomalováno freskami, znázorňujícími příběhy ze života sv. Vavřince, jemuž je kostel zasvěcen. Obraz namaloval Martin Vávra r. 1764, jak je tam latinsky poznamenáno. Od téhož malíře jsou i fresky na stropě chrámové lodi. Ve zdi je sanktuář (schránka na posvátné nádoby) ze žlutošedého pískovce pěkně tesaný; je však velice poškozen. Z oken původního slohu románského zachovala se pouze dvě; třetí v presbytáři a všechna tři okna v lodi jsou novější. Hlavní oltář pochází z počátku 18. století. Kolem obrazu sv. Vavřince je krásně řezaný barokový rám s bohatými rozvilinami a s hojnými andílky, nesoucími nástroje k mučení. Po stranách stojí dva andělé (asi 1.60 m vys.) a nahoře se vznáší socha Kristova, zlatými paprsky ozářená. Ostatní inventář kostelní je chudičký. Na dřevěné kruchtě jsou staré varhany.

Jak jsme na jiném místě pravili, byl kostel bedřichovický již v r. 1358 farní a měl své faráře, napřed katolické, potom kališnické až do počátku třicetileté války. Když byl r. 1623 Janu Chobotskému z Ostředka statek bedřichovický zabaven a prodán, musil z Bedřichovic odejíti i farář utrakvistický. Od těch dob byli osadníci bez faráře. Po dlouhý čas docházívali sem faráři z Postupic, kterým byl kostel bedřichovický jako filiální přidělen. Od r. 1785 patří k faře velíšské.

Na východním kraji vesnice je dvůr zvaný Větrov. Ten sdílel všechny osudy s majiteli bedřichovického statku a tvrze. V poslední době byl jako panský poplužní dvůr od velkostatku jankovského oddělen a prodán. Majiteli jeho se stali Fr. Srba, potom Levitus. Dne 23. března 1928 koupil Větrov i blízký dvůr Crkovice rada Ant. Hotovec, potomek zaniklého šlechtického rodu Hotovců, kterým náležel rozlehlý manský statek Zhoř u Krásné Hory. Hotovcové měli velice pestrý erb: štít rozdělený příčným pruhem, znázorňujícím proud vody a na něm plovoucí labuť. V dolejší pravé polovině hořící město, obehnané hradbami a věžemi se střílnami, na nichž v plamenech stojí korunovaný lev s červenobílým praporcem. Hořejší levá polovina štítu je černá. Nad štítem z bohaté heraldické ozdoby vyčnívají dvě rytířská brnění s korunou; nad levou korunou je modrá koule a na ní dvojhlavá, černá orlice se zelenou ratolestí, nad pravou stojí mezi červenobílým a černobílým praporcem labuť.

Od 26. června 1934 patřil Větrov s Crkovicemi manželům Václavu a Marii Klímovým; od 15. března 1935 má jej docent MUDr. Václ. Strimpl, primář stát. nemocnice v Košicích.

Škola. Vyučování začalo 12. března 1899 v najaté místnosti ve statku Fr. Pěkného. Budova školy začala sloužit od 2. září. 1900. Učitelé: Fr. Pe!ýrek, Fr. Všetečka, K. Svoboda, L. Strych, Jos. Hrstka, V. Vojta,A. Volný, L. Zitný, VI. Vyhni s, L. Ríhová,J. Duchoň (od 1940). Industr. učitelky:B. Zinkeová, A. Jarolímková, A. Pánková, A. Hejhalová. Náboženství ř. k. monsign. Jos. Tichý, děkan ve Velíši.

Na návsi v trojhranné zahrádce stojí památník, věnovaný padlým vojínům ve světové válce: ze žuly tesaný jehlan a na něm pod nápisem "Padlým a zemřelým ve světové válce 1914 - 1918" 12 jmen. Nejdoleji je svítilna a vzpomínkový verš: "Spěte sladce v dálných končinách, my vzpomínáme na Vás v našich dědinách!" Pomník vytesal za 3.000 Kč kam. mistr Fr. Hnátka z Krhanic, pozemek, drátěný plot a podezdívku v ceně 2.000 Kč darovala obec čestínská. Práce provedli hasiči, kteří také sami vykonali po obci sbírku, a potřebný kámen dodali místní hospodáři zdarma. Popud k postavení pomníku dal velitel has. sboru Fr. Pěkný. Slavnost odhalení konala se 31 srpna 1936 za veliké účasti občanstva, spolkův a korporací z dalekého okolí. Slavnostními řečníky byli: Jos. Hlaváč, odb. uč. z Jankova, JUDr. Heřman Výkruta z Votic a J. Volf z Neustupova (za has. župu). Dne 28. října téhož roku slavnostně zasadili u pomníku žáci dvě lipky.

Těsně okolo dvora a školy vede okresní silnice. U ní, západně od školy, kde se odděluje vozová cesta do Bedřichovic, stojí stará kaplička, obrácená průčelím ke vsi. Má taškovou, prohnutou a nahoře zaokrouhlenou střechu, na jejímž temeni je dvojitý železný křížek. Na průčelní zdi je zasklený výklenek s mariánskou soškou. U kapličky, jejíž ráz ukazuje asi na 2. pol. 17. stol, je starý akát.

V Bedřichovicích je od r. 1912 sbor. dobrovol. hasičů. Má čtyrkolovou stříkačku se 130 m hadic a 4 m ssavice, 3 žebříky a ostatní náčinÍ. Členů je 26.

Severně ode vsi je u lesa v úbočí Šánkovy Hůry hájovna a 1 km jihovýchodně ode dvora bedřichovického leží Crkovice. Zde býval od dávných dob samostatný statek se sídlem vládyk ze Zahrádky, kteří se psali Crkovští, na rozdíl od Nehvizdských ze Zahrádky, majících své sídlo v Nehvizdech. Kdežto vládykové ze Zahrádky, kteří sídlili na tvrzi v Zahrádce u Petrovic, měli ve znaku orlici, zdobili Crkovští ze Zahrádky svůj erb zlatým volem. Až do 1. polovice 16. stol. nevíme ničeho o Crkovských. Teprve r. 1534 připomíná se na Crkovicích Ctibor ze Zahrádky, r. 1556 Zdeněk, r. 1589 Jan a Václav. Posledně jmenovaný měl r. 1573 na krátký čas v zástavě Síbřinu (na Říčansku u Prahy), žil potom v Dobročovicích (u Čes. Brodu) a posléze r. 1589 ve Lhýšově (Lhejšově). Jeho syn, Václav mladší Crkovský ze Zahrádky, byl r. 1594 důstojníkem v pluku Oldřicha Malovce při výpravě proti Turkům v Uhrách. (Ottův "Naučný slovník", XXVII., 375.) Crkovští, zchudnuvše v 17. stol. různými nehodami válečnými, neužívali už šlechtického titulu. Někteří z nich žili jako svobodníci např. ve Stupčicích a v Hošticích, jinde neměli Crkovští svobodnického statku, nýbrž spokojili se skrovnou chalupou.

Dvorské budovy byly v Crkovicích zrušeny a ponecháno tu jediné stavení, v němž nyní bydlí cihlář a zahradník. Blíže Crkovic je v lese "Dubině" (č. k. 189) lom, patřící ke dvoru Větrovu. Dobývá se v něm bílý, jemnozrnný, tvrdý a trvanlivý vápenec; hodí se na stavbu, štěrk a štět. Toho času je opuštěn.

Bedřichovice měly r. 184324 čís. se 197 obyv., r. 1920 31 čís. se 233 a r. 1930 32 čís. se 182 obyv. Jsou tu tyto živnosti: hostinec, trafika, cihelna, kovárna, truhlář, švadlena, obuvník, 2 tesaři a 4 zedníci.

*

Čestínská obec má knihovnu a kroniku; kronikářem je Fr. Pěkný, rol. v Bedřichovicích čp. 11. Čestín a Bedřichovice patří poštou k Popovicům, farou k Velíši, školou a kostelem k Beřichovicům, četnictvem ke Zvěstovu a zdravot. obvodem k Jankovu. Obě osady měly dohromady v r. 1930 44 domy se 254 obyv. (z nich 253 národnosti čes. a 1 jiné, 234 nábožen. řím. katol., 1 evangel., 13 čsl, 3 izrael., 1 jiného a 2 bez vyznání).

 

                                                                    Čeněk Habart  Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV

 

Historie obce Otradovice

vloženo 11. duben 2015

DVŮR OTRADOVICE

U dvora v Červených Otradovicích posud jest znáti tvrziště. Zde tuším seděl Ludvik, jenž prodal 1.p. 1385 s Benešem Jankovským dvůr poplužní. v Otradovicích Divišovi z Talmberka a Věňkovi z Otradovic. Věněk pak postoupil 1.p. 1398 téhož dědictví třem svým synům a dceři. V 1.p. 1432—1452 připomíná se Mikuláš z Cervených. Otradovic, byl to tuším předek Svatkův z Červených Otradovic. Tyto Otradovice přikoupeny záhy ke statku Jankovskému, 1.p. 1546 sice přiděleny ke Kříženci, ale od r. 1551 zase patřily k Jankovu. Tehdá již tu tvrze nebylo.

                                 August Sedláček,  Hrady, zámky a tvrze království českého, sv. 15

JANKOVSKÉ OTRADOVICE

jsou u okresní silnice na západ od Jankova a jižně od horského hřbetu, jehož nejvyšší část jmenuje se Žbány (687 m). Jmenují se Jankovské, protože patří obcí k Jankovu.

Otradovice založil někdy ve 13. stol. vládyka Otrad. Týž rod založil na blízku ještě druhé své sídlo - Otradovice Neustupovské (Bílé). V obou Otradovicích byly již ve 14. stol. při vládyckém dvoře tvrze. V Jank. Otradovicích stávala jižně za nynějším dvorem a selským statkem čp. 2. Spatřujeme tam zbytek vysokých valů, jež jako mohutné hráze obklopovaly tvrz, na všech stranách vodou zaplavovanou. Prvé jmenovaný statek i jeho zahrada jsou na tvrzišti. Tu vykopali dělníci před lety prsten podivného tvaru, staré klíče a gotické kachlíky, pocházející z kamen rytířské síně (asi z 1. pol. 15. stol). Kachlíky byly nepolévané a s vypuklými obrazy, představujícími zbrojnoše husitské, táhnoucí do boje v zajímavém odění, s cepy a kušemi. Škoda, že tehdy lidé, neznajíce ceny nalezených předmětů, rozbili kachlíky na množství kousků. Jediný větší úlomek byl uchován a uložen v Nár. museu pražském.

Ještě dlužno poznamenati, že na téže zahradě rozkopali dělníci v r. 1919 mohylu - pohanský hrob, když majitel hospodářství upravoval místo pro novou stodolu. Tehdy našli tu popelnice, z nichž zbyly jen drobné úlomky. Nález ten dosvědčuje, že krajina u Otradovic bývala osídlena již za dob předkřesťanských.

První zprávy o rytířích z Otradovic máme až ke konci 14. století. Dne 2. října 1385 prodali Ludvík z Otradovic a Beneš z Jankova své dědictví v Otradovicích, totiž "dvůr poplužní s dědinami (poli), lukami, lesy, mlýny, rybníky i zahradami i se vší zvolí (příslušenstvím) Divišovi z Talmberka a Věňkovi z Otradovic i jich dědicům za 40 kop grošův úplně zaplacených". Věněk z Otradovic postoupil 21. prosince 1398 své dědictví v Otradovicích, t.j. "dvůr, 2 rádIa role, v Slavíně jedno rádIo s dvorem, v Podolí dvůr s jedním rádIem role, s dvěma statky kmetcími, platícími 30 kop grošů úroků" třem synům: Markovi, Klementovi a Přibíkovi i své dceři Marketě. (Z. D. 1. 50S., 581.)

Od 15. stol. vyskytuje se ve všech starých spisech pojmenování Červené Otradovice, kdežto před tím jen Otradovice. (Za starých dob jmen0v:.al se vrch Žbány Červený vrch, snad Pvroto, že odtud dávaly župní stráže znamení ohněm. Od Červeného vrchu pojmenována osada Červené Otradovice.) V letech 1432 - 1452 sídlil na tvrzi otradovické Mikuláš, který první počal se psáti z Červených Otradovic. Jeho potomci psali se Svatbové z Červených Otradovic: Jan Svatba r. 1496 (v době 1511 - 1524 ve Zbraslavicích u Kutné Hory, po něm jeho syn Jiřík 1529 - 1542). Na Otradovicích se připomíná ještě r. 1534 Kohout z Červ. Otradovic. Od té doby mizejí všechny zprávy o rytířích z Otradovic, protože prodali statek i tvrz pánům z Talmberka a Otradovice od r. 1551 připojeny trvale k Jankovu. Někteří z Otradovických koupili statek a tvrz Nedražice na Plzeňsku a psali se Nedražičtí z Otradovic, jiní usadili se ve Zbraslavicích, opět jiní zchudnuvše, stali se svobodníky. Příjmení Otradovec dosud se vyskytuje vnaší krajině. Brzy po připojení Otradovic k Jankovu zanikla tvrz; zůstal tu jen poplužní dvůr s výměrou asi 110 ha, který byl v r. 1924 na základě pozemkové reformy rozparcelován a jako zbytkový statek s 57 ha pozemků prodán Frant. Zvárovi za 186.903 Kč. Ostatní pozemky přiděleny chudším osadníkům z Otradovic, Budenína a z Kaliště. Nejmenší příděl byl 1/2 ha, největší (pro bývalé dvorské zaměstnance) 2 - 3 ha polí a 1/2 ha luk. Míra pole (= 0.1918 ha) počítána průměrně za 600 Kč.

K otradovické osadě patří samota Smrčina, ležící na potoce mezi Vinduškou a Křivánkem. Otradovice měly r. 1843 10 čís. s 99 obyv., r. 1920 16 čís. se 119 a r. 1930 21 čís. se 116 obyvateli. Kromě hostince s trafikou je tu 10 řemeslníků (krejčí, strojník, mlynář, 3 tesaři, a 4 zedníci). Na návsi u silnice vystavěli si osadníci r. 1932 úhlednou kapli. Vchází se do ní od jihu po třech cihlových stupních. Nad vchodem je štít obloukovitě rozšířený a plechem přikrytý a na něm uprostřed visí zvonek, který ulil zvonař R. Manoušek v Brně. Je na něm nápis: "Sv. Petře a Pavle, oroduj! 1932." Kaple má taškovou střechu a je proti severní straně tříhranná. Uvnitř je krásný oltář rozvírací se třemi obrazy, jež namaloval R. Ruland: uprostřed Nejsv. Trojice a na dvířkách sv. Václava Jan N. Darovali jej K. Ronovský a jeho choť Amálie, majitelé velkostatku odlochovického, jak to připomíná nápis na pravé straně oltáře. Kapli osvětlují 2 okna, nahoře zaokrouhlená; podlaha je ze šamotových dlaždic a strop ploše klenutý, uprostřed modrý se zlatými hvězdami. Okolo kaple je malý parčík, laťovým plotem ohrazený. Zmínky zasluhuje, že všechny práce řemeslnické i nádenické vykonali osadníci zdarma; také stavitel K. Kocura z Bašty nežádal ničeho za plán a rozpočet.

*

Místní obec jankovská patří farou a kostelem, školou, poštou, četnictvem a zdravot. obvodem k Jankovu. Čítala v r. 1930127 domů se 692 obyv. (z nich 691 národnosti čes. a 1 cizozemec, 643 náboženství řím. katol., 3 evangeL 39 čsl., 2 izrael., 1 jiného a 4 bez vyznání).

 

                                                                  Čeněk Habart  Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV

Kontakt

Obec Jankov
Na náměstí 14
25703 Jankov

Tel.: 317 833 209
E-mail: info@obecjankov.cz
Datová schránka: yp4a679

Úřední hodiny:
pondělí a středa
8:00 – 11:30
12:00 – 17:00

více informací »

Úřad bez bariér

Úřad bez bariér

GObec Jankov
Obecní úřad Jankov - idatabaze.czMěstské, obecní úřady - idatabaze.cz
TOPlist
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace