Od 1.1.2014 dochází v souvislosti s účinností Nového občanského zákoníku ke změnám v oblasti ztrát a nálezů.
Je věc opuštěná nebo ztracená? Občanský zákoník rozlišuje věc ztracenou, opuštěnou nebo ukrytou. Existuje-li pochybnost, zda jde o věc ztracenou nebo opuštěnou, vychází se z předpokladu, že si každý chce své vlastnictví spíše podržet a že nalezená věc není opuštěná.
Komu ji vrátit? Pokud víme, kdo věc ztratil, je naší povinností mu ji vrátit. Ten, kdo věc ztratil, nemusí být vždy vlastníkem, může to být třeba nájemce nebo vypůjčitel. Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné.
Co dělat, kdy ž je vlastník neznámý? Pokud nevíme, komu věc vrátit, odevzdáme věc provozovateli zařízení (nádraží, úřad, vlak, autobus), ve kterém jsme ji našli. Pokud jsme věc nalezli mimo taková zařízení, musíme nález oznámit obci, na jejímž území byla věc nalezena, a to do tří dnů od nálezu. Nálezce se může s obcí domluvit, že nález bude uschován u něho. Obec nález vyhlásí na úřední desce. Pokud se o věc přihlásí ten, kdo ji ztratil nebo její vlastník do roka od vyhlášení nálezu, věc nebo výtěžek z prodeje věci se mu vydá včetně plodů a užitků, po odečtení nálezného a nákladů s úschovou.
Pokud se o věc nikdo nepřihlásí do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce, v případě, že se toho práva vzdá, potom město nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako poctivý držitel (tedy brát z ní plody a užitky). V případě nálezu v penězích jej mohou jen užívat; to platí i o strženém výtěžku za prodej věci ve veřejné dražbě. Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník po uplynutí doby jednoho roku od vyhlášení nálezu a před uplynutím tří let od vyhlášení nálezu, vydá se mu věc po zaplacení nákladů s úschovou a nálezného.
Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, stane se nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastníkem věci.
Jaké náleží nálezné? Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů (na cestu za vlastníkem, na údržbu věci apod.) a na nálezné.
Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci, nebo z jiných okolností, a činí desetinu ceny nálezu .
Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení. Takovou věcí může být ztracený deník, fotografie či jiná věc, která objektivně pro ostatní nemá žádnou cenu, ale vlastník ji uchovává na památku či z jiných zvláštních osobních důvodů.
Na nálezné má nálezce právo i vůči obci v případě, kdy jí předal nalezenou věc a prohlásil, že ji nechce nabýt do vlastnictví; povinnost obce zaplatit nálezné vznikne, jakmile ji sama získá do vlastnictví (po třech letech od oznámení nálezu). Právo na nálezné nemá ten, kdo nález neoznámí, přisvojí si ho nebo jinak poruší své povinnosti.
