Obec Odlochovice

v                         Odlochovickou místní obec tvoří 3 katastrální obce: Odlochovice s Podolím a Mouřeníny, Čečkov a Nosákov.

Výměra kat. obce odlochovické: 479.8541 ha (rolí 317.3415 ha, luk 48.9668 ha, zahrad 7.9108 ha, pastvin 32.0568 ha, lesů 56.4489 ha, rybníků 4.2032 ha, staveb. pl. 3.6434 ha, neplodné pl. 1.2553 ha, jiné plochy daně prosté 8.0274 ha).

Výměra kat. obce čečkovské: 87.1122 ha (rolí 67.2676 ha, luk 7.1856 ha, zahrad 0.9477 ha, pastvin 3.5423 ha, lesů 5.2690 ha, rybníků 0.2737 ha, staveb. pl. 0.8447 ha, neplodné pl. 0.0669 ha, jiné plochy daně prosté 1.7147 ha).

Výměra kat. obce nosákovské: 169.0219 ha (rolí 104.3328 ha, luk 21.3156 ha, zahrad 2.1645 ha, pastvin 5.8119 ha, lesů 28.6677 ha, rybníků 0.7608 ha, staveb. pl. 1.2002 ha, neplodné pl. 0.0846 ha, jiné plochy daně prosté 4.6838 ha).

ODLOCHOVICE

V dávných dobách (snad již ve 12. stol.) usadil se tu a založil statek vládyka Adloch. Jeho potomci nazývali se Adlochovici, tak se nazývala zprvu i osada, která z jejich usedlostí povstala. Později jmenovala se Adlochovice a ještě později Odlochovice.

Osada je rozložena v mělkém a podlouhlém údolí, kterým protéká potok, pramenící se v lesích Hartmanech za Nosákovem a pod samotou Habrovkou. K němu se přidružuje potůček od Čečkova a Podolí. Oba vtékají do rybníka Mlýnského (3 ha 04 a). Údolí uzavírají na západě a severozápadě vrchy Hartmana (572 - 577 m), na ostatních stranách kopce nižší. Na  jihozápadním kraji vesnice je zámek s kaplí a poplužním dvorem. Mezi zámkem a kaplí spatřujeme v parku zdivo, ozdobené zoubkovaným cimbuřím. Jsou to sklepy, jediné, co zbylo z někdejší rytířské tvrze, která stávala již od 14. stol. v těchto místech. Zevní úprava provedena byla při přestavbě zámku, ale uvnitř se zachoval původní starý ráz: klenba je valená (obloukovitá), s výseky na stranách. Když byla tvrz v 17. stol. zbořena a v zámek přeměněna, upotřeboval těchto sklepů pivovar, který stával blíže zámku proti kostelíku sv. Jana. Odlochovická tvrz bývala vodní: obklopovaly ji ze všech stran široké, vodou naplněné příkopy a náspy. Po všem tom, co kdysi tvrz chránívalo a před nepřítelem zabezpečovalo, není už stopy.

Vládykové, kteří tu sídlili od 14. stol, měli znak zdobený lilií a psali se z Adlochovic, později z Odlochovic. Prvního z toho rodu známe Přibyslava (kolem r. 1350) a po něm jeho syny: Olena, který byl mistrem svobodného umění a do r. 1359 farářem ve Šlapánově, Rynarta a Hrdka, kteří se téhož roku připomínají jako spolupatroni kostela šlapánovského. Roku 1390 koupili bratři Přibík a Jan, kteří společně na statku hospodařili, ve Skrýšově dvůr poplužní, v Bořkovicích 3 dvory kmetcí (selské), v Podolí rybník, role, luka a lesy za 60 kop a v Odlochovicích dvůr kmetcí, mlýn a rybník. Ještě jim patřily jiné statky v Čechách a na Moravě. Přibík byl napřed ve službách krále, později (ještě r. 1420) ve službách biskupa Alše. Když pak Jan zemřel, hospodařil v Odlochovicích Přibík sám. Posledním z tohoto rytířského rodu byl Rynart, syn buď Přibíkův nebo Janův. Ten, nemaje potomků, prodal r. 1426 celé dědictví za 200 kop gr. praž. svým strýcům Chvalovi ze Chmelného a Mikšovi (Mikuláši) z Nosákova. První ze jmenovaných byl purkrabím u Oldřicha z Rožmberka a bojoval proti husitům v bitvě u Lipan 26. května 1434. Druhý - Mikeš z Nosákova - ponechav si Odlochovice, podpisoval se Nosákovec z Odlochovic a po něm právě tak i všichni jeho potomci. Z Mikešova rodu Nosákovců známe Václava (r. 1473), Přibíka (r. 1523) a Václava (r. 1534), po němž následovali jeho synové Jan a Mikuláš, kteří se rozdělili o Odlochovice na polovici. Mikuláš Nosákovec prodal později (kolem r. 1540) svou polovici Jaroslavu Mičanovi z Klinštejna a z Roztok, jenž ji r. 1548 postoupil manželce Afře z Tetova. Po ní zdědili tuto polovičku synové Bedřich, Čeněk a Oldřich, od nichž ji koupil r. 1556 Jan Nosákovec a tak scelil statek odlochovický. Od r. 1570 přešly Odlochovice koupí na Mikuláše Salavu z Lípy, za rok na Smila Skuhrovského ze Skuhrova, r. 1591 na Annu Malovcovou z Říčan a r. 1598 na Marketu Ostrovcovou z Malovic, která je r. 1609 postoupila Lidmile Šorfové z Říčan. Po ní byl majitelem Odlochovic Petr Malovec z Malovic a od r. 1613 Vilém Vok Vít ze Rzavého, kterému patřily též Chotoviny. Oba statky zdědil syn Mikuláš Aleš Vít ze Rzavého. Ten prodal r. 1650 Odlochovice Karlu Adamu Lvu z Říčan, a protože měl od r. 1652 i Louňovice, tvořily Odlochovice a Louňovice jeden statek, který byl odkázán r. 1672 arcibiskupu pražskému. Arcibiskup prodal Odlochovice r. 1675 rytíři Adamovi Jindřichovi Rodovskému z Hustiřan. Když pak Rodovský byv 4. června 1678 na cestě úkladně střelen, zemřel a pochován byl ve votickém klášteře, převzala Odlochovice vdova Polyxena a s ní dostaly se od r. 1682 jejímu muži Kryštofovi Dohalskému z Dohalic, jenž zemřev 5. listop. 1706, pochován byl v kostele šlapánovském. Statek zdědila Kateřina Eva Dohalská, roz. Tolacková z Ješetic, od níž jej koupil r. 1718 Josef Ladislav Morel z Letína s manželkou Annou, roz. Chanovskou z Dlouhé Vsi. Tito manželé prodali Odlochovice již za 2 roky Lidmile, ovdovělé Chanovské a roz. z Harrachu, od níž je koupil r. 1725 ryt. Frant. Benedikt Zhorský ze Zhoře a z Kronberka. Vystavěl r. 1727 vedle zámku krásný kostelík sv. Jana. Statek brzy tak zadlužil, že jej musil prodati Petrovi Mašťalovskému z Mašťalovic. Po smrti Mašťalovského koupil Odlochovice r. 1753 František Hochberg z Hennersdorfu a po něm Barbora, ovdovělá Žižkovská.

Od r. 1786 patřily Odlochovice manželům Václavovi a Anně Rombaldovým, kteří je odkázali r. 1811 synu Václavovi. Posledním majitelem z toho rodu byl Marian Rombald. Zdědil statek r. 1884 po svém bezdětném strýci a oženil se s Aurelií, roz. Pankrácovou z Plzně. Marian Rombald přestavěl zámek a dvorské budovy. Vystavěl a vzorně zařídil svým nákladem školu, přispěl značnými peněžitými částkami k opravě a výzdobě kostela šlapánovského (viz o tom při dějinách Šlapánova), vymohl v Odlochovicích poštu a telegraf a okresní silnici do Odlochovic. Byl velikým příznivcem chudiny a štědrým podporovatelem všech lidumilných spolků, takže se naň zdaleka o pomoc a přispění často obraceli. Po jeho smrti (r. 1924) zdědila velkostatek odlochovický (ve výměře 237 ha 59 arů) vdova Aurelie Rombaldová a jejích 5 dětí. Od nich jej koupil r. 1927 za 1,700.000 Kč Karel Ronovský, velkoobchodník a zasilatel z Král. Vinohradů. Nový majitel zvelebil statek značnou měrou. V r. 1932 koupil za 12.000 Kč nový zvon do šlapánovského kostela ve váze 680 kg a pro zámeckou kapli sv. Jana menší zvon ve váze asi 50 kg za 800 Kč. V témže roce přestavěl starý zámecký hostinec a zřídil v něm prostorný sál s galerií a s krásným, stálým jevištěm, pro něž opatřil dekorace, masky, divadelní knížky a všechny ostatní potřeby v ceně nejméně 12.000 Kč. Tak mají Odlochovice jeho zásluhou divadlo, jakým se daleko široko žádná obec pochlubiti nemůže. V r. 1933 jmenován byl K. Ronovský papežem Piem XI. rytířem řádu sv. Řehoře. Pražský arcibiskup dr. K. Kašpar osobně mu odevzdal papežský dektret a odznaky tohoto vysokého vyznamenání.

Zámek v nynější úpravě pochází z r. 1885. Je to budova jednopatrová, břidlicí krytá a má uprostřed věžičku s hodinami. Největší ozdobou zámku je štíhlá, osmihranná a nahoře ozubenou zdí zakončená věž podobného slohu a rázu, jako spatřujeme na Hluboké. Po celém průčelí zámku je dole sloupová galerie s podjezdem uprostřed a nahoře s okny slohu románského, sloupkem rozdělenými. Nejhořejší římsu zdobí řada váz; tytéž vázy jsou i na zámeckém křídle. Vchod do parku je v klasickém slohu a má nahoře dvě busty s bohatou válečnou trofejí. V levém rohu zdi u zámecké brány je kaplička se sochou sv. Jana N. Před zámkem stávala v parku bronzová socha sv. Václava; byl to věrný model sochy na Václavském náměstí v Praze, ovšem v menším měřítku. Zámek obklopuje se tří stran pěkně upravený park, zdi podél parku ozdobeny jsou rokokovými, z hlíny pálenými vázami. Pocházejí z Votic a jsou pěknou ukázkou dřívějšího znamenitého hrnčířství votického.

Na jižní straně přiléhá k zámku poplužní dvůr se vzorně zařízenými stájemi. Špejchar je poněkud dále při cestě ke Šlapánovu; ráz jeho stavby ukazuje na 18. století. Vedle něho je panská kovárna. Při cestě k Podolí stojí u dvora zděná kaplička; má taškovou střechu a na přední zdi výklenek. Ke dvoru patřívala kromě pivovaru vinopalna. Její budovu spatřujeme ve vsi u rybníka, byly z ní upraveny byty pro deputátníky.

Mešní kaple sv. Jana Nep. pochází z r. 1727. Dal ji vystavěti majitel Odlochovic, ryt. Frant. Benedikt Zhorský ze Zhoře a z Kronberka. Je rozdělena uvnitř na čtyři pravidelné výstupky: tři pro oltáře a jeden pro kůr a hlavní vchod. Měří v průměru 7.20 m. O taškovou střechu, na níž je úhledná cibulovitá věžička, opírá se štít, ozdobený obloukovými římsami a sloupy z malty s hlavicemi. Tytéž bohaté ozdoby jsou i na zdech zvenku a uvnitř. Návštěvníka překvapí krásná úprava vnitřní; vše je ve slohu barokovém. Hlavní oltář má mezi dvěma točenými sloupy obraz sv. Jana, po stranách vznášejícího se anděla a nahoře ve zlacených obláčcích Nejsv. Trojici. Na obětním stole stojí dva relikviáříky ve zlacených a hojnou listovou řezbou ozdobených rámečkách. Na pravém oltáři pod starým, krásným obrazem "Stigmatisace sv. Františka" rázu Reinerova jsou ve skleněné rakvi ostatky sv. Gaudentia, oděné v zelený a zlatými květy protkávaný brokát s napodobenými drahokamy. Tyto ostatky dal sem přivézti z Říma zakladatel kostelíka 22. září 1737. Po bocích oltáře stojí pěkně modelované sochy sv. Barbory a Apoleny. Proti nim jsou s obou stran levého oltáře sochy sv. Kateřiny a sv. Václava. Na tomto jest obraz novější, představující sv. Vojtěcha, jak nohama zašlapuje pohanství. Klenbu kostelíka ozdobují fresky (malby) čtyř evangelistů, provedené r. 1867 akad. malíři Javůrkem a Čermákem z Prahy. Před hlavním oltářem jsou 4 dubové lavice s náplněmi vykládanými a stranicemi vyřezávanými. Ve dlažbě je patrný vchod do hrobky, uzavřený náhrobním kamenem. Na kůru jsou malé varhany z r. 1867. Před lety (ještě ve 2. pol. 19. stol.) byl spojen kostelík dřevěnou a krytou chodbou se zámkem. Ryt. Zhorský opatřiv pro tuto svatyni ostatky Gaudentiovy, zřídil tu zároveň r. 1737 kaplanství. Od toho roku byl v Odlochovicích po 18 let kaplanem Vít Wolfsberg, řeholní kanovník z kláštera křižovnického v Praze. Tehdy dal ryt. Zhorský zasaditi do zdi nad vchodem z pískovce slušně tesaný svůj znak: napříč rozdělený štít se šachovnicí a lvíčkem. Pod znakem je letopočet 1737. Zakladatel a rodina Rombaldova pamatovali na kostelík několika fundacemi. Šlapánovský farář tu konal bohoslužby o význačných dnech několikráte do roka.

Škola je přízemní budova, úhledné vile se podobající. Vystavěl ji svým nákladem r. 1897 a opatřil všemi potřebami majitel velkostatku Marian Rombald. Její zahrada souvisí na jižní straně s panskou zahradou, bývalou oborou. Změny v učitelstvu po r. 1928: Po odchodu říd. uč. Fr. Náprstka do Nehvizd vystřídali se : říd. uč. Jar. Hochman, Jan Wolf a Fr. Kavka; učitelé: Bož. Krejčová, Blahoslav Petržílek, Lid. Wolfová - Votýpková, v době její dovolené Jos. Kostečka, Anežka Čermáková a Václav Řehka. Uč. ž. r. pro a dom. nauk Lid. Novotná - Sasková. K učebným pomůckám přibyl starý obraz, na plátně malovaný; představuje Odlochovice se zámkem asi ze 2. pol. 18. století. Býval v zámeckých sbírkách, odkudž jej pro školu koupila ve dražbě místní školní rada.

Poštu zřídil Marian Rombald r. 1900, vystavěv pro ni jednopatrový dům blíže zámku. První poštmistrovou byla manželka místního učitele A. Kubíka. Až do r. 1930 byl při poště tele graf a od r. 1925 i telefon. Od 1. pros. 1930 vystřídalo se tu v jediném roce 5 poštmistrových; nyní je Marta Pavelková. Na návsi proti kamennému kříži je zděná zvonička. Z nízké taškové střechy vystupuje věžička se čtyřmi sloupky a s baňatou, plechem pobitou stříškou, jež je zakončena makovicí a křížkem. Zvonek dal ulíti starosta Vojt, Kubec r. 1864 u zvonaře K. Bellmanna v Praze. Ve světové válce zachránili jej před rekvisicí místní občané Škramlík a

Veselý, kteří jej ukryli. Vedle zvoničky postavili osadníci r. 1913 skladiště hasičského dobrovolného sboru, založeného rok předtím. Tehdy měl sbor 15 členů činných, nyní má 29. V jeho majetku jsou kromě knihovny 3 stříkačky: čtyrkolová, dvoukolová a berlovka s hadicemi a ssavicemi. Při sboru je dramatický odbor, který s místními ochotníky hrává divadla.