Obec Čestín

Čestínskou místní obec tvoří osady Čestín a Bedřichovice, jež do r. 1914 patřily k Jankovu. Výměra: 588.6952 ha (rolí 294.3288 ha, luk 48.4108 ha, zahrad 8.3390 ha, pastvin 38.2844 ha, lesů 182.3496 ha, rybníků 2.7214 ha, staveb. pl. 2.9277 ha, neplodné plochy 0.1758 ha, jiné plochy daně prosté 11.1597 ha) ..

ČESTÍN

Počátkem osady byl zemanský statek, který tu založil někdy ve 13. stol. Česta; od něho dostala osada jméno Čestín, původně Čestin dvůr. Bývala poddanskou a patřívala až do zrušení roboty k panství jankovskému. Tudy vede okresní silnice z Jankova do Bedřichovic. Na kraji vsi (směrem k Bedřichovicům) stojí ve stínu staré lípy zděná zvonička asi z 18. století. Má klenutý vchod a taškovou střechu, jež je prodloužena ve dřevěnou věžičku se sloupky a se šindelovou makovičkou.

Čestín měl r.1843 10 čísel s 54 obyv., r. 1920 13 čís. s 82 obyv. ar. 1930 12 čís. se 72 obyv.

Obec Jankovská Lhota

Lhota Jankovská je sama pro sebe katastrální i místní obcí; do r. 1914 patřila k Jankovu:

Výměra: 447.3979 ha (rolí 188.3412 ha, luk 33.3940 ha, zahrad 2.4570 ha, pastvin 16.5943 ha,lesů 193.9731 ha, rybníků 1.1813 ha, staveb. pl. 2.2309 ha, neplodné pl. 1.5351 ha, jiné plochy daně prosté 7.6910 ha).

LHOTA JANKOVSKÁ

Je rozložena v délce 0.5 km po obou stranách okresní silnice, vedoucí z Jankova do Léštna (Lišna). Se jménem Lhota připomíná se osada již v r. 1408. Že bývala zdejší krajina osídlena již za dob pohanských, dokazuje kamenný, vrtaný mlat v podobě motyky, který před lety našli lidé na poli u Jankovské Lhoty. Je uložen v okres. museu sedlčanském. Také našli na Jindrových polích popelnice a půl kamene z ručního mlýnku.

Ke konci 14. a na začátku 15. stol. měl tu statek jakýsi Velík, nejspíše zeman nebo svobodník. Svědčí o tom tento starý zápis: "Václav, kaplan - oltářník při kostele miličínském, předložil pražské konsistoři 20. srpna 1408 fundační listinu, ověřenou Jindřichem z Rožmberka a farářem Vojslavem, kteří doznávají, že Václav zakoupil na Velíkovi ve vsi Jankovské Lhotě úrok 1 kopy a urozená paní, vdova po zemř. Habartovi z Žerotína 1 kopu a 4 gr. na Matějovi ve vsi Jiříně ku příjmům oltáře sv. apoštolů Šimona a Judy v Miličíně." (Fr. Teplý, "Paměti m. Miličína", 20.)

V 16. stol. přicházely odtud jisté platy do hradu Léšna, avšak Lhota patřila celá k Jankovu. Roku 1546 byla přidělena ke Kříženci, ale později patřila opět k Jankovu. Býval tu již od dávných dob poplužní dvůr. Kdož ví, nebyl-li zřízen ze statku onoho Velíka? Stával nejspíše v místech nynějšího hostince čís. 1. Nasvědčují tomu základy zdiva na sadě u tohoto hospodářství, jež sahají přes cestu k Jitrám až na sad u čís. 18. Dvůr s celou vesnicí prodal Rudolf z Talmberka 2. října 1702 Janovi Kořenskému z Terešova, od jehož synů jej koupil Jiří Vojický z Nové Vsi r. 1719. Dvorské pozemky byly sedlákům napřed za jistý plat v dědičný nájem přenechány, později prodány, při čemž byli sedláci povinni robotovati a desátek odváděti. Po 3 věrtelích žita, ječmene a ovsa platili v 18. stol.: Hořejšek, Kapeš, Zahrádka, Novotný, Ryneš, Hanyka, Rezek, Macek, Vopička, Vosátka a Páv; po 1 věrteli a 2 měřicích téhož obilí: Král, Bárta a Havel. Nejdéle zůstaly "panskými" pozemky při usedlosti Jindrově (čp. 5.) a Pávově (čp. 18.). Činí spolu zvláštní skupinu polností, těsně spolu souvisí, jsou přesně stejné podle výměry i jakosti půdy a oba hospodáři i jejich dědicové robotovali při dvoře otradovickém, kdežto ostatní sousedé chodili na robotu ke dvoru jankovskému. Posledním rychtářem z dob robotních byl Ryneš. Zachovala se po něm rychtářská palička - ferule, na niž rychtář přibíjel vyhlášku a dával ji kolovati po vsi od souseda k sousedu; donedávna bylo jí tu užíváno.

Ještě zasluhují zmínky tyto dva příběhy z 18. stol.: Když známý kněz - Ant. Koniáš ­procházel r. 1740 votickou krajinou, aby pátral po kacířských knihách, navštívil též Jankovskou Lhotu. Bylo tu tehdy několik zarytých lutheránů. Koniáš dal knihy u nich nalezené spáliti na návsi, kde pak vztyčen byl v místech nynější zvoničky misionářský kříž.

Radostnější než tato pochmurná vzpomínka je episodka o císaři Josefu II. z r. 1771. Vypravoval ji nynější výměnkář ve statku čís. 16. ("U Macků"), tak jak ji slýchal od svého 99 let starého děda, Jana Opičky. A je prý to příběh pravdivý! Jednou přišel do Jankovské Lhoty mladý, slušně oblečený pocestný. Bylo to k večeru v létě, když zrály třešně. Vešel k Mackovům a žádalo nocleh. Hospodář a hospodyně nabízeli mu komoru, ale pocestný nechtěl, nýbrž ukázal přes dvůr na dřevěnou stodolu, tam že by si rád lehl. Jen aby mu nastlali trochu slámy na mlatě a dali k přikrytí podušku. Ráno už lidé dávno pracovali, ale ve stodole pořád ticho. "Snad už cizinec odešel a vzal s sebou podušku", strachovala se selka, "vždyť tolik špatných lidí chodí světem!" I šel hospodář a potichu otvíral vrata u stodoly, aby tam nahlédl. Ale vrata zavrzala a pocestný probudiv se, vztyčil se na slámě. Tu zahlédl sedlák pod pláštěm zablýsknouti se krásnou hvězdu na kabátě pocestného a hned ho napadlo, že je to císař Josef, o jehož podivnůstkách se tolik pověstí mezi lidem rozšířilo. Padl na kolena a prosil císaře, aby odpustil, že ho tak špatně pohostili. Ale císař vlídně odmítl sedlákovy omluvy a pravil, že se mu prý lépe spalo, než v nejkrásnějším zámeckém pokoji. Po snídani požádal císař sedláka, aby mu ukázal nejbližší cestu k Voticům. Hospodář s radostí se nabídl, že vznešeného hosta kus doprovodí. Než vyšli, nabídla selka císaři třešně, jež před tím natrhali. S úsměvem vybral si císař z hromádky několik věníků s třešněmi; jednotlivě utrhaných třešní nechtěl. Sedlák vyprovodil císaře po vozové cestě poli a lesem až skoro k Hatím. Při rozloučení podal císař sedlákovi ruku, kterou tento ovšem uctivě políbil, a řekl, že mu z Votic pošle něco na památku. Ale sedlák Macek nedostal ničeho. Snad císař zapomněl, snad sluha ponechal si dukáty, které měl odevzdati. Kdož ví? Ona dřevěná stodola, v níž měl císař Josef II. přespati, dosud stojí nezměněna.

Uprostřed vsi nedaleko hasičského skladiště je zvonička. Má taškovou střechu a plechem pobitou věžičku. Uvnitř je oltářík se sochou sv. Jana N. a proti oknu obloukovitě klenutému, výklenek se sochou mariánskou. Strop je rovný, podlaha cihlová. Kaplička pochází asi z r. 1860; její vnitřek byl r. 1907 nově upraven. Při té příležitosti dal starosta V. Hruška zazdíti listinu, na které napsal dějiny a popis kaple i osady.

Zdejší statky většinou mají vjezdy do dvora stejného rázu: vrata jsou nahoře rovná s taškovou stříškou a s malými výklenky pro sošky. Osada byla postižena několika požáry (v 1. 1866, 1902, 1908 a 1911). Nejzhoubnější byl v r. 1866: shořelo úplně 8 hospodářství a obecní pastouška. Hasiti pomáhali pruští vojáci, kteří se tu tehdy na svém pochodu několik dní zdrželi. Při hrozné průtrži dne 17. srpna 1906 byla krajina u Jank. Lhoty těžce poškozena.

V Jankovské Lhotě při statku čp. 3. je meteorologická stanice, kterou svědomitě od r. 1904 spravuje obec. starosta V. Hruška. Obecní knihovna byla zřízena r. 1922, má 115 svazků a vede ji Jirovský; v témže roce založena i obecní kronika. Sbor dobrovol. hasičů je tu od r. 1900 se 17 členy. Má čtyrkolovou stříkačku, divadelní jeviště a knihovnu se 109 svazky.

*

K Jankovské Lhotě patří samoty: Džbány (západně od Jank. Lhoty pod lesnatým horským hřbetem Žbány), Paseky (3 chalupy severně nedaleko silnice), hájovna u lesa zvaná Planá a domek u samých Jiter. V celé osadě jsou 3 živnosti (hostinec, trafika a obchod) a 14 řemeslníků (2 kováři, kolář, krejčí, švadlena, obuvník, tesař a 7 zedníků). (Zprávy o Jank. Lhotě podal obec. starosta, Václav Hruška.) Bylo tu na počteno v r. 1843 29 čís. se 244 obyv., v r. 1920 34 čís. se 206 a v r. 1930 38 čís. se 197 obyv. (z těch bylo 196 národnosti čes. a 1 jiné, 195 nábožen. řím. katol., 1 evangel. a 1 jiného vyznání).

Jankovská Lhota patří kostelem, farou, školou, poštou, četnictvem a zdravotním obvodem k Jankovu.

                                                                         Čeněk Habart  Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV

Obec Pičín

Pičín s Lažany je samostatnou místní a katastrální obcí; do r. 1914 patřil k Jankovu. Výměra: 302.1856 ha (rolí 174.9655 ha, luk 36.6361 ha, zahrad 3.6963 ha, pastvin 14.8801 ha, lesů 53.1255 ha, rybníků 8.7682 ha, staveb. ploch 2.0175 ha, neplodné plochy 0.0306 ha, jiné plochy daně prosté 8.0658 ha).

PIČÍN

U rybníka v Pičíně stávala již od 14. stol. tvrz. Bývala chráněna jednak rybníkem, který tu byl k tomu účelu založen, jednak hlubokými příkopy a valy. Při tvrzi býval vládycký dvůr. Na statku hospodařili rytíři, kteří se psali z Píčiny; podle toho jmenovala se osada původně Píčina. Nejdříve se připomíná ve starých zápisech desk zemských Ješek Žluva (zemř. r. 1381), pak Macek (Matěj), který zemřelo 9 let později než Ješek a posléze Jakub z Píčiny a jeho manželka Anna. Po jejich smrti hospodařil syn, panoš Franěk z Píčiny, který "daroval 30. dubna 1416 půl kopy grošů úroku, aby z nich slouženy byly v Popovicích mše za jeho duši i za duši otce Jakuba a matky Anny". (Libri erect, X., H 9.) Po smrti Fraňkově patřil Pičín Petru Kořenskému z Terešova, který však sídlil na svém hradě Újezdci (blíže Týna n. VIt.). Ten prodal r. 1477 statek pičínský Oldřichu Bechyňovi z Lažan. Později (od r. 1537) dostal se do majetku husitského Tábora, jemuž byl r. 1547 odebrán a připadl k Jankovu. Bratří Jan a Linhart z Talmberka prodali jej r. 1547 ryt. Přechovi Popovskému z Bezejovic a tak patřil dvůr pičínský k Popovicům. Od r. 1571 byl však již celý Pičín částí panství jankovského. (Rel. tab. 1.,501. a Sed láčko vy "Hrady a zámky", Xv., 288.) Opuštěná tvrz pustla až zanikla. I dvůr zpustl ve třicetileté válce a byl kolem r. 1640 zrušen; o jeho pozemky rozdělili se pičínští osadníci.

Osada je rozložena kolem velikého rybníka (6 ha 53 a), jehož vznik dlužno klásti do dob založení tvrze. V Pičíně končí se silnice, která je spojkou přes Jitra se silnicí z Jankova do Léštna (Lišna). Bude prodloužena až ke hranici okresní. U této silnice blíže rybníka vystavěli pičínští osadníci r. 1923 slušnou kapličku se zvonkem ke cti Bohorodičky, jak hlásá nápis nade vchodem. Uvnitř kapličky, která je osvětlována dvěma obloukovitými okny, je oltářík se sochou P. Marie; u dveří s každé strany jsou vysoké, obloukovité výklenky. Okolo kapličky je zahrádka.

Sbor dobrovol. hasičů byl zřízen v r. 1904 s 25 členy. Má čtyrkolovou stříkačku, uloženou v has. kůlně ne dalek,? rybníka. Obec. knihovna je z r. 1920 se 66 svazky. Kronika byla založenav r. 1922 starostou V. Cervem; kronikářem jest Jos. Cigler, obuv. v Pičíně čp. 34.

U Pičína jsou dva osamělé mlýny: jižně od osady pod hrází rybníka Mariány mlýn a pila Plamínek a severně (u samých hranic okresních) mlýn Dolejší (Charvátův).

K Pičínu patří kromě těchto mlýnů Lažany, jež bývaly sídlem vládyků. Z těch se tu prvně připomíná r. 1318 Daměn a r. 1384 Petr z Lažan. Z vládyckého sídla zachovalo se jedině prastaré osamělé sklepení, valeně (do oblouku) klenuté hrubými, plochými kameny a naplněné částečně vodou. Spatřujeme je přede dvorem u cesty nad lukami, kde jsou stopy několika dávno zrušených rybníčků. V těchto místech stávalo vodou a příkopy obehnané  obydlí vládyků z Lažan. Asi 100 kroků odtud na severozápad bývala vesnička Lažany, kterou Švédové po bitvě u Jankova (r. 1645) vypálili. Lidé jí také říkali Malý Pičín. Část lažanských pozemků patřila r. 1580 k rytířskému statku v Buchově, později k panství jemnišťskému. Za několik let po zrušení dvora pičínského zřídila vrchnost dvůr v Lažanech, k němuž připojila pozemky zaniklé vesničky Lažan; od té doby patřil k panství jankovskému. Západně ode dvora stával ovčín, z něhož byly rozvalené zdi ještě před málo lety.

Pozemková reforma postihla jako mnohé jiné velkostatky i panství jankovské a tak r. 1925 byl dvůr v Lažanech zrušen a rozparcelován. Z bývalého dvora jsou nyní 2 malé selské statky: čp. 1. a 17., patřící toho času Em. Zajíci a Fr. Kratochvílovi; tento má asi 13 ha pozemků, onen o něco více. O ostatní dvorské pozemky rozdělili se chudší usedlíci z Pičína.

Ještě dlužno připomenouti, že r. 1927 přišli lidé při obdělávání pole u lesa nedaleko Lažan na pohanské pohřebiště: našli tu několik popelnic, jež se rozpadly v množství střepin. Byly odevzdány do sbírek měšťanské školy v Jankově. Škoda, že toto naleziště nebylo včas prohlédnuto odborníkem! Tento nález dokazuje, že krajina u Lažan a Pičína bývala osídlena, ovšem ojediněle, již v dobách pohanských.

*

Pičín čítal r. 1843206 obyvatel ve 25 domech, r. 1920198 obyvatel ve 33 domech a r. 1930 187obyv. ve 34 domech. Patří farou a školou k Popovicům (mlýn Plamínek školou k Jankovu a Lažany k Bedřichovicům), poštou, zdravot. obvodem a četnictvem k Jankovu. Ze 187 obyvatel bylo r. 1930 186 národnosti čes. a 1 cizozemec, 186 nábožen. řím. katol. a 1 čsl.

                                                                       Čeněk Habart  Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV