Doba založení Jankova i počáteční období jeho historie je zahalena temnotou. První písemné, a tedy i věrohodné zprávy o něm nalezneme až ve 14. století. Pochází z roku1352 a týkají se papežských desátků odváděných z farního kostela. Jestliže už tehdy byl kostel farním, můžeme usuzovat, že obec vznikla někdy ve 2. polovině 13. století. První díl jankovské kroniky uvádí, že zakladateli osady, tvrze i chrámu byli rytíři z Vlašimi, kteří se pak psali z Vlašimi a Jankova.  Jméno městečka lze bez obtíží odvodit od jména Jan. Jeho zdrobněliny jsou totiž Janek, Janík, Janíček, Janeček či Janek. Dříve Janek znamenal asi tolik, co dnes Jeník a rozhodně nebýval posměškem. Ve starých spisech se Jankov psával často jako Jenkov. Jankov zkrátka znamená Jankův dvůr, panství.

V roce 1418 sem přichází rytířský rod pánů z Talmberka, z nichž první byl Diviš z Talmberka a Miličína. Rod zde vydržel téměř 300 let až do roku 1702, kdy ves poslední z rodu Talmberků prodal Janu Antonínovi, svobodnému pánu Kořenskému z Terešova. Jejím posledním pánem před rokem 1848 byl Otta Chotek z Chotkova. Pak už byl Jankov svobodnou obcí.

Velice významně, ale zároveň tragicky, se obec zapsala do evropských dějin 6. března 1645, kdy se v jejím okolí odehrála krvavá bitva třicetileté války mezi rakouskou a švédskou armádou. Bitva skončila drtivou porážkou Rakušanů a na bojišti zůstalo 7000 mrtvých.. 

Obec Jankov

Jankovskou místní obec tvoří Jankov a Jankovské Otradovice. Dříve byla mnohem rozlehlejší: patřilyť k ní nynější místní obec čestínská, pičínská, ratměřická a Lhota Jankovská. Výměra: 906.0720 ha (rolí 573.5400 ha, luk 114.6035 ha, zahrad 7.1692 ha, pastvin 40.7043 ha, lesů 112.1338 ha, rybníků 27.6766 ha, staveb. pl. 5.9563 ha, neplodné pl. 0.1140 ha, jiné plochy daně prosté 24.1743 ha).

JANKOV

Městečko Jankov (49 stupňů 39 minut s. Š. a 32 stupňů 24 minut v. d.) je po celých Čechách známo bitvou z r. 1645 a příslovím "Pořídíš jako Kec (G6tz) u Jankova". Rozloženo je na návrší (512 m n. m.) nad pravým a částečně i nad levým břehem potoka Jankovského, k němuž se na severní a západní straně příkřeji sklání. Hlavní ulice táhne se od západu k východu podél silnice, rozšiřujíc se uprostřed v náměstí 80 m dlouhé a 45 m široké, upravené blíže kostela na malý sad. Od kostela k severu tvoří řady domků jinou ulici, končící se u zrušeného rybníka Betáně; další ulice je u silnice k J ank. Lhotě a nazývá se "Malá strana". K silnici, která vede od Votic městečkem do Ratměřic a dále k východu a je hlavním spojovacím prostředkem, připojuje se v západní části osady u dvora druhá silnice do Jank. Lhoty (od té nedaleko za městečkem nová silnice k Jitrám do Pičína) a posléze třetí silnice ve vých. části ke skrýšovskému dvoru do Bedřichovic. Východně za městečkem je hřbitov. Průmyslu zde kromě parní pily a cihelny není. Skrobárna (na tvrzišti) zanikla jako lihovar a pivovar. Zaniklo i všech 5 (dříve 9) výročních trhů, které se konávaly 12. března, 18. května, 30. června, 24. srpna a 11. listopadu. I obchod je nepatrný, jistě vlivem blízkých Votic. Obyvatelstvo jest odkázáno jen na řemesla a zemědělství. Je tu 17 živností (3 hostince, 2 trafiky, 6 obchodů, cihelna, parní pila, 2 mlýny, 2 hokynáři) a 26 řemeslníků (pekař, kovář, pokryvač, švadlena, strojník, 3 řezníci, 2 truhláři, 2 koláři, 2 krejčí, 4 obuvníci, 6 zedníků a 2 tesaři).

Jankov je městečko malé jak počtem domů, tak počtem obyvatelstva. Má nyní (i se samotami) podle sčítání z r. 1930 106 čís. a 576 obyv. V r. 1920 měl 87 čís. se 602, v r. 1890 75 čís. se 689 a v r. 1843 64 čís. s 578 obyv. Podle pověsti býval prý za starých dob větší a lidnatější; zchudl válkami a častými požáry. Kdy byl povýšen na městečko a kdy znakem nadán, nelze přesně určiti. Domníváme se, že se tak stalo za vlády zdejších hrabat Talmberků v 17. stol., protože je ve znaku pěticípá hraběcí koruna s pěti hvězdami na černém štítě, před Talmberky nebyl tu nikdo hrabětěm a r. 1702 připomíná se Jankov již jako městečko. Jeho jméno odvozujeme ze zdrobnělého slova Jan = Janek. (Za starých dob nebyl název Janek ani posměškem, ani výrazem hrubosti, nýbrž znamenal tolik, jako nynější Jeník. Ve 13. a 14. stol., i ještě později, říkalo se a psalo Jenek, Jenecy. Jankov psán je mnohdy ve starých spisech Jenkov. Tak např. v popravčí knize pánů z Rožmberka z r. 1389 se praví, že Petr Žab z Jenkova přiznal se na mučení v Přiběnicích ke krádežím a loupežím.

Dějiny Jankova, jehož původní název byl Jankuov (Jenkuov) = Jankův (Jenkův) dvůr, jsou nám známy teprve od 14. stol., kdy tu kromě rytířské tvrze stál i kostel. Podle Vlasáka ("Okres votický", 75.) není pochybnosti, že zakladateli osady, tvrze a kostela byli rytíři z Vlašimě, z nichž usadiv se tu některý (někdy ve 13. sto!.), založil pro svou rodinu nové sídlo a psal se pak z Vlašimě a z Jankova.

Tvrz založili rytíři z Vlašimě na rovince, kde se říkávalo donedávna "Na valech", těsně pod hrází rybníka "Hradu" (4 ha 11 a), po jehož hrázi vede nyní okresní silnice. Bývala chráněna na jižní straně rybníkem, na západní a severní potokem, podél něhož vypínaly se vysoké valy a posléze na východní straně hlubokým příkopem, naplňovaným vodou z rybníka, jak dosud můžeme pozorovati. Podle tak zvané "dílčí cedule" z r. 1665 byla tvrz jednopatrová, přes příkop vedl od západu zdvíhací most do dvora, jejž obklopovaly ze čtyř stran budovy; při průjezdu a na severovýchodním rohu trčely do výše hrubé bašty. Ve tvrzi bylo toho roku mnoho všelijakých místností, z části i dřevěné světnice a kaple, v přízemí pak pivovar a vinopalna. Dodnes uchovala se veliká, starodávným způsobem klenutá místnost se zdmi 2.10 m silnými. Ostatní zdi, jež zbyly z tvrze, jsou 1.20 - 1.80 silné. Roku 1700 popisuje se tvrz po druhé: bylo v ní kromě "tabulnice" 12 pokojů, komory a sklepy. Do předního stavení, založeného do oblouku, vjíždělo se dvěma branami mezi hradbami. Naproti přední budově bylo uprostřed jiné stavení a okolo něho dvůr tak široký, že dva vozy vedle sebe jezditi mohly až zase k bráně. Vše bylo v dobrém stavu. Proto nás překvapuje, čteme-li, že za pouhých 50 let - po druhém popisu - při odhadu panství jankovského r. 1750 – „je zámek z většího dílu sesutý, ze dvou stran jen zdi zůstaly, takže se v něm bydleti nemůže a toliko zřícenině se podobá; ještě na jedné straně jsou sice některé pokoje, ale v nich na ten čas pro nebezpečenství nikdo bydleti nemůže, leda by se ještě včas opravilo. V přízemí se nacházejí některé sklepy. Pokládá se bez ceny." Tak chatrný stav vysvětlujeme si tím, že těsná a zasmušilá tvrz byla po vystavění zámku v Ratměřicích r. 1706 vrchností opuštěna a zanedbávána. Roku 1785 odbourali z tvrze poschodí a zbořili i bašty; přízemní místnosti ponechali pro vinopalnu, později pro lihovar, kdežto pivovar odtud přeložili o trochu dále západněji. V r. 1868 zařídili tu škrobárnu, která zase musila ustoupiti r. 1925 parní pile. V nynější jednopatrové budově jsou kanceláře a byty ředitele statku, nájemce dvora a služebného lidu. Při úpravě zahrádky přišli dělníci na rohové zdivo tvrz nÍ. Napříč pod nádvořím je starý vyzděný a klenutý kanál, který vede mezi potokem a hrází rybníka "Hradu"; je to zbytek tvrzního zařízení odvodňovacího. U sousedního domku strojníka Budila spatřujeme vchod do prastarého sklepení, v němž je stále voda. Z něho rozcházejí se na dvě strany úzké a klenuté podzemní chodby. Jedna vede směrem západním (k pivovaru a popl. dvoru), druhá severozápadním k vrchu Chrastišovu (554 m), z něhož stranou v malém hájku býval kamenem přikrytý východ. To jsou podzemní zbytky jankovské tvrze.

Z Vlašimských rytířů, kteří sídlili na tvrzi jankovské a byli patrony kostela, první se připomínají Matěj, Petr a Linhart, synové Hynka a Libuše. (Historická data o Jankovu čerpána jsou ze Sedláčkových "Hradů a zámků", XV.) Svolili r. 1362, aby si vyměnil farář Matěj faru s ledenickým knězem Mikulášem. Po smrti Mikulášově r. 1390 dosadil za faráře kněze Diviše z kláštera želivského Jan z Vlašimě z Jankova. Roku 1405 žili na tvrzi jankovské dva Janové, starší a mladší, patrně otec a syn. Tehdy se psali zdejší rytíři Jankovští z Vlašimě. Jan Jankovský prodal kolem r. 1418 Jankov ryt. Divišovi z Talmberka a z Miličína a dostav od strýce Jana Kuny z Kunštátu statek jevišovský na Moravě, usadil se tam.

Rod Talmberků vládl na Jankově až do r. 1702, tedy skoro po 3 staletí. Po Divišovi byli tu synové Mikuláš a Vilém, který přidrž ev se císaře Zikmunda, bojoval proti Táboritům. Když pak Mikuláš kolem r. 1464 zemřel, ujali statek v Jankově jeho synové Jan, Václava Arnošt. Později tu Václav hospodařil sám a po jeho smrti (r. 1498) syn Jan z Talmberka, který byl vůdcem pěšího vojska krále Vladislava II., Janův syn a dědic - Vilém Jankovský z Talmberka - byl radou Ferdinanda I. a Maxmiliána; tohotoprovázel r. 1566 ve skvostném komonstvu na sněm do Augšpurku. Byl dvakrát ženat: po prvé s Kristinou z Gersdorfu, které da14. března 1551 zapsati věno na statku 1.000 kop gr., a podruhé (r. 1561) s Annou z Říčan. Zůstavil kromě několika dcer syny Jiřího, Viléma a Jana, z nichž první zdědil Jankov, druhý koupil statek Ryzemburk a třetí usadil se r. 1601 na tvrzi smilkovské. Jiří z Talmberka přikoupil k Jankovu r. 1598 Postupice, s první manželkou Eliškou z Lobkovic, které zapsal na statku 2.000 kop gr. věna, získal r. 1578 Nemyšl a r. 1586 Petrovice a s druhou manželkou - Marketou Trčkovnou z Lípy - r. 1611 Hrazené Rataje n. Sázavou. Byl již od r. 1598 císař. radou a zem. sudím a od r. 1613 nejvyšším sudím. Jsa i nejvyšším komorníkem zemským, vyjádřil se při stavovském odboji r. 1618, že proti Ferdinandu ani raditi, ani proti němu býti nechce. Když se král Bedřich r. 1619 ubíral do Prahy, byl Jiří z Talmberka mezi těmi, kteří Bedřicha vítali. Proto byl jako účastník odboje zatčen, uvězněn a odsouzen rozsudkem ze dne 22. května 1621 ke ztrátě všeho jmění a k vězenÍ. Na přímluvu jeho syna Bedřicha, který zůstal Habsburkům věren, změnil císař 11. března 1622 rozsudek tak, aby statky Jiřího dostali synové, u nichž měl býti pardonovaný otec až do smrti poctivě chován. Roku 1623 převzali otcovské jmění Bedřich a Jan z Talmberka. První dostal Nemyšl a Vlašim, druhý J ankov, Postu pice, Bedřichovice, Skrýš ov a později Vlčkovice. Bedřichovský statek získal Jan z Talmberka po ryt. Janu Chobotském z Ostředka, když mu byl za trest pro účast v odboji proti Ferdinandu r. 1623 z jedné třetiny zabaven a pak celý na 10.568 kop. míš. odhadnut a prodán. Jan z Talmerka byl svědkem oné příhody v kostele jankovském, kdy vypadla korouhev z ruky sochy sv. Václava a na tři kusy se přerazila, věštíc prý nějaké neštěstí. Tato předpověď se vyplnila v nešťastné bitvě u Jankova 6. března 1645. Ačkoliv širé okolí jankovské nesmírně utrpělo za této bitvy a bylo z větší části zpustošeno, městečko Jankov i s kostelem a s tvrzí zůstalo ušetřeno. Stalo se tak asi proto, že se odbývala celá bitva poněkud dále od Jankova. Na onom poli, kde padl nešťastný generál Gotz, dal Jan z Talmerka postaviti zděnou kapličku; ta byla v pozdějších letech zbořena. Místo ní postaven u silnice kříž. Jan z Talmberka žil do roku 1663 a zemřel svoboden; své rozsáhlé statky odkázal bratrovi Fr. Vil. z Talmberka na Vlašimi. Po smrti tohoto rozdělili se r. 1665 jeho dva synové o dědictví: Jan Fr. Kryštof obdržel Vlašim a Rudolf Fr. Ferd. Jankov s Postupicemi a Ratměřicemi. Postupice koupil r. 1693 biskup královéhradecký, Jan Fr. Kr. z Talmberka. Rudolf z Talmberka měl s manželkou Marií Annou (roz. hro Paarovou) 3 syny, které všechny přečkal: Josefa Fr. Felixe (r. 1648), Jana Jak. Fr. (r. 1701) a Viléma Fr. (r. 1705). Dne 2. října 1702 nastoupil v Jankově rod Kořenských z Terešova Janem Antonínem, který koupil od Rudolfa z Talmberka celé panství, totiž: Jankov, Otradovice, Lhotu (Jank.), Pičín, Lažany, Čestín, Bedřichovice, dvůr Crkovice, Ratměřice, Ondřejovec, Vlastišov (tehdy pustý) a Pecinov (u Benešova).

Jankov přestal býti sídlem vrchnostenským od r. 1706, kdy vystavěl Jan. Ant. Kořenský z Terešova zámek v Ratměřicích. Od toho roku Jankov sdílel své osudy s Ratměřicemi; proto jsou další dějiny Jankova uvedeny při Ratměřicích. Jen tolik připomínáme, že za posledního majitele panství - bar. Rich. Mattencloita - byly Ratměřice od Jankova odděleny a r. 1925 prodány JUDr. Vlad. Kabešovi, kdežto statek jankovský koupil r. 1928 okres votický. Pozemkovou reformou byly od původního statku odprodány i poplužní dvory okolní; o těch promluveno při dějinách Skrýšova, Jank. Otradovic a Lažan.

Farní kostel sv. Jana Křtitele stojí na západním cípu náměstí proti obecné škole. Obklopen je zdí z bývalého hřbitova, přeloženého odtud v r. 1887 za městečko. Pochází z počátku 13. století. První zmínka o něm je v r. 1352 a druhá v r. 1369, kdy se uvádějí papežské desátky z Jankova (ročně 6 gr., od r. 1405 12 gr.). Je to stavba jednoduchá, podlouhlá a k východu zaokrouhlená (slohu románského). Podobá se lodi, kterýžto tvar býval zpravidla v prvním věku křesťanském. Nynější vchod upraven byl na konci 17. století. Vede od západu pod věží do čtvercové síně (1.80 m2); zvenčí obstupují jej válcové, z malty hrubě pracované sloupky s trojúhelným římsovým štítem. Chrámovou loď (5.60 m šir., 16.80 m dl. a 7.45 m vys.) osvětlují na jižní straně 4 polokruhově sklenutá okna. Po levé straně vítězného oblouku (0.65 m silného a 6.10 m vysokého) vchází se do sakristie, která byla na sklonku 17. stol. ke kostelu přistavěna.

Každého návštěvníka jistě překvapí z prostředka stropu na železné tyči visící socha Madony s neoděným děťátkem, ozářená zlatými paprsky a obklopená velikým dřevěným růžencem oválovým, v němž místo "desátků" jsou okřídlené hlavičky andílků. Socha je dvojitá (ze dvou postav, zády k sobě připojených), stojí na půlměsíci v obláčku a nad její hlavou vznášejí se dva andílkové s korunou. Pod sochou je dvoustranný znak Talmberků (lekno) s nápisem, z něhož se dovídáme, že dal tuto růžencovou sochu udělati Jan z Talmberka r. 1655. Znalci tvrdí, že podobného díla v Čechách není. Uprostřed dlažby je vchod do hrobky Talmberků. Při vchodu do sakristie je barokový oltář zvláštního rázu: má krásné rostlinné řezby (nyní zeleně natřené), jež obklopují 10 medailonků s obrázky čtrnácti sv. Pomocníků. Mezi dvěma dolejšími obrázky vsunuta je rokoková zasklená skřínka s voskovou podobou sv. Jana. Naproti je druhý oltář: ve výklenku visí veliký kříž a pod ním stojí socha P. Marie s mrtvým tělem Kristovým na klíně a s postranními sochami dvou světců. Na tomto oltáři je velice vzácná polovypuklá řezba "Snímání s kříže", zpracovaná ze dřeva zimostrázového podle obrazu italského malíře Daniele da Volterra (1509 -1566). Pochází z prvé polovice 18. století. Na stěnách umístěny jsou na pěkných konsolách velmi dovedně ze dřeva řezané a polychromované sochy světců v životní velikosti (ze 2. polovice 17. stol.). Mezi nimi je i ona socha sv. Václava, z jejíž ruky vypadla v r. 1645 (před bitvou u Jankova) korouhev a přerazila se na 3 kusy. Kazatelnu zdobí sošky čtyř sv. evangelistů. Cínová křtitelnice je zvonového tvaru a spočívá na třech nohách s vousatými hlavičkami. Na křtitelnici dali dárci - Jiří z Talmberka a jeho manželka Eliška z Lobkovic - vrýti dva své znaky. Pochází asi z r. 1586.

Presbytář, který je polokruhově zakončen, má klenbu se žebry na hranách sříznutými a z komolých jehlanců (3.50 m od země) vystupujícími. Žebra sbíhají se u stropu ve dvou kruhových, hladkých svornících. Presbytář je osvětlován čtyřmi okny, podobně upravenými jako v lodi. Na levé straně je oratoř, přistavěná k presbytáři ve stejné době jako sakristie. Na hlavním oltáři je vykrajovaná rokoková deska, posetá zlacenými ozdobami a mající uprostřed zasklený výklenek, v němž je zajímavé sousoší P. Marie a sv. Anny s Ježíškem, dychtivě sahajícím po jablku. Nahoře je pěkná rokoková socha sv. Jana Kř. a po stranách sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma. Celý vnitřek kostela je slušně vymalován. Na chrámových dveřích bývala románská bronzová ozdoba: lví hlava s kruhem v tlamě. (Je nyní v Nár. museu pražském.)

Dřívější věž byla nízká. Jan Ant. Kořenský z Terešova dal brzy po převzetí statku jankovského (r. 1702) přistavěti na čtyrhranný spodek osmihranné patro, na němž jsou bicí hodiny. Střecha věžní pochází z r. 1819 a má neobyčejný tvar: je to osmiboký jehlan s prohnutými stěnami a nahoře pod bání zakulacený. Práce provedl Pavel Bohata, měšťan benešovský. Ve věži jsou tři zvony (laděné do c - e - g) z r. 1924. Největší (Jan Kř.) váží 275 kg; pořídili jej osadníci. Druhý (Anna), vážící 142 kg, darovali manželé Jan a Marie Poč epičtí, tehdejší nájemci velkostatku. Třetí (Jan N.) jest od dětí Rich. Mattencloita a váží 83 kg. Okolí kostela je na jižním svahu stupňovitě upraveno. Pohled na kostel ruší tabáková bouda a hasičské skladiště; měly by býti přeloženy na vhodnější místo. I zeď okolo kostela, po zrušení hřbitova zbytečná, měla by býti odstraněna. Vzhled městečka získal by tím velice, zvláště kdyby se tu zřídil ozdobný sad, jako se to stalo na náměstí.

Fara stojí nedaleko kostela proti věži a je přízemní. Na dveřích do dvora je renesanční zámek, tepaným listovým ornamentem ozdobený a klepadlo, oboje z počátku 18. století. Z jankovských farářů (Dr. A. Podlaha, "Posvátná místa" VL, 104. - 108.) je nám podle jména první znám Matěj r. 1362, druhý Mikuláš z Ledenic u Lišova, třetí Bohuněk do r. 1367, kdy se stal farářem v Mirovicích. Nástupci Bohuňkovými byli: Mikuláš z Bukovska (1367 -1390), Diviš, kněz z kláštera želivského a po jeho smrti r. 1405 Matěj z Dublovic. Za bouří husitských zavládla tu víra husitská, které přáli i zdejší Talmberkové. Teprve po bitvě bělohorské ujalo se v Jankově opět katolictví. Ale zprávo kněžích nemáme po více než dvě staletí. Od r. 1656 patřila jankovská osada k faře postupické, protože se kněží v 17. stol. všude nedostávalo. Tehdy měl kostel jankovský z odkazu Jana star. z Talmberka 1.300 zl. na úroky uložené. Z úroků dostávali votičtí františkáni 39 zl. ročně za konání bohoslužeb, když zastávali vzdálené faráře postupické. Teprve od r. 1703 ustanovováni byli v Jankově administrátoři. Bydleli napřed u Bartíků (čp. 12., později u Zahrádky (čp. 35.). Prvním byl Vavř. Briickner, který založil nejstarší matriku jankovskou (r. 1703). Po něm následovali: Pius Fr. Schupp (do r. 1706), Tomáš J. Tichý (do r. 1707), Rajmund Myška (do r. 1708), Ignác Jan Schaffet (1708 - 1714) a Dominik Jan Hartmann (1714 - 1715) ­všicl1.ni z řádu dominikánského. Potom se vystřídali: Ondřej Fr. Pokorný (r. 1715),Ant. J. Mrkoš (1716 - 1718), Vád. Kumpa (do r. 1719), františkán Elektus Sládeček (do r. 1720), ~ryštof Fr. Pelikán (1720-1738), Fab. Seb. Stuppl (1739-1742), Jos. Metelka (1742 - 1760) a Jan Fr. Cížkovský od r. 1761. Když byla r. 1761 administratura povýšena na faru přičiněním patrona bar~ Frant. ze Sternthalu, který zvláštní listinou zlepšil a zabezpečil příjmy farářů v Jankově, stal se Cížkovský prvofarářem a působil tu až do své smrti r. 1784. Po Čížkovském následovali tito faráři: Vojt. Scheel (1784 - 1809), Vojt. Hanikirž (Hanykýř 1809 - 1820), Fr. Vogl (1820 - 1821), Jan Prchlík (1821 - 1823), Fr. Wolf (1823 - 1856), Jan Cvrček (do r. 1857), Josef Kramer (1857 - 1864), Jan Cvrček (1864 - 1868), Vinc. Mottl (1868 - 1883, povolán byl za řed. semináře v Praze a zemřel jakožto vyšehradský kanovník ve svém rodišti Sedlci r. 1890), Vil. Havlák, kapl. z Arnoštovic (do r. 1884), Frant. Svobodný (od r. 1884 až do své smrti 21. 2. 1916), administrátor Jan Sojka, kapl. z Petrovic (1. 3. -7. 6.1916), far. z Popovic Vád. Nový (7.6.1916 -1. 9.1917, stal se děkanem v Domažlicích), Jos. Mendlík, kapl. ze Sedlčan (1. 9. 1917 - 12. 3. 1918) a posléze vikář Karel Pražák (od 12. 3.1918 dosud). Za tohoto byl kostel opraven a slušně vymalován a pořízeny v r. 1924 nové 3 zvony.

Škola. První zmínka o škole je z r. 1703 ve farní kronice. Tehdy tu byl učitelem Jiří Kounický. Budova obecní školy je z r. 1824, přístavba z r. 1900, budova měšť. školy byla dokončena v r. 1926.

Škola má 2 budovy: proti kostelu jest obecná škola a na náměstí u silnice měšťanská škola. V přízemí obec. školy, v níž je i lidová škola hospodářská, zřídila okresní péče o mládež ve Voticích od 1. května 1930 poradnu pro matky a kojence. Ve zdi vestibulu měšťanské školy je zasazena bronzová deska na počest padlých vojínů ve světové válce z Jankova a okolí. Byla pořízena zásluhou řed. Fr. Heicmana z darů občanů jankovských a slavnostně odhalena 28. října 1928. Pochází z pražské umělecké dílny Anýžovy a stála 3.200 Kč. Na desce je 57 jmen (22 z Jankova, 7 z Jank. Otradovic, 4 z Jank. Lhoty, 11 z Pičína, 12 z Ratměřic a 1 ze Skrýšova) připomíná dětem i občanům zdejší oběti světové války.

Postup učitelů: Jos. Manias, Vád. Fryš, AI. Dvořák, Jar. Hochman, Em. Heller, Fr. Kavka, Anna Pilátová, provd. Červenková, Karla Eschnerová, M. Bábelová, RŮž. Štefanová, Vád. Malina, def. odb. uč. Lad. Červ.

Ve škol. r. 1931 - 1932 povoleny při obec. škole pobočka a třída postupná. Ustanoveni Jan Pavelka a Jar. Poustka, Jos. Habart, Josefa Floriánová - Prokopová, Jar. Havlíček, Vád. Řechka, Miloš Blažek, Anežka Čermáková, potom def. uč. Vád. Kučera a Ad. Miiller, def. uč. Lidmila Schůtová - Peřinová a Vád. Schůt.

Učitelstvo v r. 1939: Řed. Fr. Heicman, odb. uč. Jos. Hlaváč, Lad. Červ, Jar. Rajlich, Fr. Kuška, Anež. Čermáková, uč. Ž. r. pro a d. n. A. Hejhalová, uč. V. Schůt, Lid. Schůtová - Peřinová, Jos. Miiller, Bož. Hladíková - Urbanová, V. Brettschneider a uč. prakt. A. Pěkná.

Učitelstvo v r. 1940 - 41: Řed. Fr. Heicman, Jos. Hlaváč, Lad. Červ, Vojt. Pech, Jar. Rajlich, Lid. Schůtová - Peřinová a V. Schůt, Jos. Miiller, Jarmila Kroftová, Jar. Šebrle, Anna Pěkná. Uč. Ž. r. pro a d. n. Anna Hejhalová, uč. nábož. K. Pražák, vikář a děkan.

Odb. uč. Jar. Rajlich napsal pěknou hru "Hodný vodník", jež vyšla tiskem ve sbírce "Malý loutkář" r. 1940. Vyniká jako dovedný malíř. Jeho obrazy byly vystaveny 12. a 19. října 1941 v zasedací síni okres. zastupitelstva ve Voticích a těšily se velké pozornosti všeho občanstva.

Dlužno připomenouti, že při škole bude co nejdříve zřízena tělocvična a to přestavením stodoly z bývalé Šustovy usedlosti. Měšť. škola stala se od 1. září 1938 újezdní. Patří k ní tyto obce: Jankov, Čestín, Kobylí, Jank. Lhota, Pičín, Ratměřice a osady: Odlochovice, Nosákov, Jiřín, Strženec, Pazderná Lhota a Hrzín. Předsedou újezdní školní rady zvolen starosta v Jank. Lhotě, Václ. Hruška.

Proti budově měšť. školy stojí kaplička zvláštního rázu: Z okrouhlého spodku ční do výše štíhlý, desetihrannýhranol, který má v horní části na každé stěně okrouhlý výklenek a vzhůru se rozšiřující římsu; je zakončen prejzovou střechou kuželovitou a dvojitým křížkem. Na jeho západní straně je trojhranný, zasklený výklenek se sochou sv. Jana N. v životní velikosti. Nedaleko kapličky uprostřed náměstí je kamenná kašna s vytesaným letopočtem 1894; do ní přitéká voda z rybníka Tobolky.

Pošta, při níž je telegraf a od r. 1925 i telefon, byla zřízena r. 1870. Prvním poštmistrem byl obchodník Jos. Fuchs, od 15. 2. 1930 je Fr. Brtek. Mezi Voticemi a Načeradcí je od r. 1921 autobusové spojení. Od r. 1933 je poštovní úřad v měšť. škole, kde má poštmistr i byt.

Četnická stanice o 3 mužích je v Jankově od 30. 4. 1872. Do jejího obvodu náležely obce: Jankov, Budenín, Ouběnice, Zvěstov, Odlochovice, Broumovice a Neustupov - s celkovou rozlohou 58 km2. Prvním velitelem byl strážmistr Petr Vilím. Když byly v Neustupově, Ouběnicích a ve Zvěstově zřízeny samostatné četnické stanice, zmenšen zdejší obvod na 37.33 km2. Patří k němu obce: Jankov, Lhota Jank., Pičín, Kobylí - Plchova Budenín. Nynějším velitelem je vrch. strážm. Ant. Jos. Lukeš; k pomoci má dva muže. Roku 1885 zřízeno bylo v Jankově místo obvodního lékaře. Prvním lékařem byl tu MUDr. Aug. Regal, po něm MUDr. Adolf Krešl a od r. 1936 je MUDr. Arnošt Korbela.

Spolky a kulturní život. Nejstarším spolkem v Jankově je Živnostenský s 50 členy, zřízený před r. 1645 a obnovený r. 1769; má stanovy z r. 1864. Druhým podle stáří je Sbor dobrovol. hasičů, založený r. 1882. V jeho majetku je kromě ostatního has. nářadí motorová stříkačka o 25 HP z r. 1929 za 45.000 Kč, knihovna (28 svaz.) a divadelní jeviště. Členů je 38. Hasičské skladiště je u samého kostela na místě zrušené kostnice. Roku 1903 založen třetí spolek "Spořitelní a záložní". Nyní má 172 členů. V r. 1929 bylo vkladů 785.433 Kč, výpůjček 726.373 Kč. Další spolek podle stáří je Včelařský. Založen byl pro Jankov a okolí r. 1918; čítá 70 členů. Má medomet, 5 kovových lisů na lití mezistěn a knihovnu (53 svaz.). Včelařský spolek vyvíjel velice pěknou činnost: pořádal mnoho přednášek se světel. obrazy a filmy ze života včel, výstavku včelařskou v Jankově a včelař. kurs u Fr. Hrušky v Ratměřicích. Zúčastnil se exposicemi výstav v Praze, Plz ni, Brně, Vlašimi a ve Voticích. Spolek i četní jeho snaživí členové dostali stříbrné a bronzové medaile a čestné diplomy. Za 3 roky po založení včelařského spolku povstalo tu (r. 1921) přičiněním far. a vikáře K. Pražáka Sdružení katol. mládeže se 24 členy; má vlastní div. jeviště. Nejmladším, ale jistě nejčinnějším spolkem v Jankově je Sokol s 82 členy. Za krátkou dobu svého trvání (založen byl r. 1922) vykonal pro veřejnost tolik, že se může právem považovati za vůdce všeho kulturního života jankovského. Kromě tělovýchovy pořádá přednášky, slavnosti, div. představení, akademie, hudební večery a vše, co souvisí s úkolem vzdělávacím. Aby toho spíše dosáhl, vymohl si v r. 1927 licenci biografickou, zřídil vlastní jeviště a dram. odbor. knihovnu (200 svazků) a pro děti loutkové divadlo. Nemajíce tělocvičny, cvičí Sokolové v uprázdněné třídě obec. školy, kde umístili nejnutnější nářadí. Zato pořídili si krásné letní cvičiště ve výměře 60 arů. To upravili sami pracnou navážkou a vhodným stromovím osázeli.

Kromě knihoven, jež mají spolky a zdejší škola, jsou tu ještě knihovna farní (300 svazků) a obecní (462 svazků), k níž daly počátek r. 1919 knihy, darované Čtenářským spolkem. Knihovníkem farní knihovny je farář K. Pražák, obecní odb. uč. Jos. Hlaváč, který je zároveň kronikářem od r. 1921, kdy byla obecní kronika založena.

V r. 1928 byl zaveden do Jankova elektrický proud.

Jankov má 2 obecní lomy: od r. 1929 na Kypírově hůrce (vých. nedaleko okr. silnice) a od r. 1930 na Staré Habrovce (jihových. při silnici do Ratměřic). Dobývá se v nich tak zvaná aplitická orthorula. Je to kamen bílý, jemnozrnný, velmi tvrdý a trvanlivý; hodí se na štěrk a štět.

Znamenití rodáci jankovští: 1. Egon Fuchs, profesor na státní konservatoři v Praze a proslulý pěvec - barytonista (naroz. 3. září 1886). 2. Josef Susta (naroz. 26. listop. 1835) a jeho synové: PhDr. Jos. Šusta (naroz. 19. února 1874 v Třeboni) a inženýr Václav Šusta. 3. Mařenka Zieglerová, populární subreta (operetní zpěvačka a herečka). Tato narodila se 7. února 1881 v Jankově. Svou divadelní dráhu zahájila již jako 15letá baletní tanečnice v pražském německém divadle a později v Nár. divadle. Potom vystupovala v Plzni, Brně a ve Švandově divadle na Smíchově, odkudž občas odcházela k vlastním div. podnikům i ke společnostem na venkově. Významnou episodou div. působení byl její zájezd k americkým krajanům r. 1907. U smíchovského divadla setrvala do r. 1920. Později jezdila s venkovskými div. společnostmi a na sklonku svého působení vystoupila ještě dvakrát v divadlech pražských. Žije na odpočinku v Mlazicích u Mělníka.

Částmi jankovské osady jsou: samota Pejrovna či Pajrovna (u silnice mezi Jankovem a Vlčkovicemi), mlýn Roháč nebo Hořejší (u rybníka Roháče 8 ha 20 a) s cihelnou, nad ním západně mlýn Pilský u rybníka téhož jména (4 ha 35 a), hájovna Hatě (severně od Otradovic v lese pod vrchem Žbány), bývalý mlýn Dolejší (byl po veliké povodni v r. 1908 zrušen i s rybníkem Betáněm, z něhož náhonem bral vodu) aJitra, ležící skoro uprostřed mezi Jankovem a Pičínem na nové okresní silnici. V Jitrech jsou 4 jednopatrová stavení; někdejší myslivna, jež od dávných let bývala obydlím nadlesního, dvě chalupy a jeden domek, nedávno vystavěný; ten však patří číslem do Jank. Lhoty. Jihozápadně od Jiter stojí u silnice asi 250 let stará, značně omšená kaplička, zvaná "Boží muka". Má na horní části čtyrbokého hranolu nepravidelné výklenky a prejzovou střechu s ozdobným křížkem.

Jitra bývala kdysi vsí asi s 8 čísly. Již od 14. stol. stávalo tu opevněné sídlo rytířů Špulířů z Jiter, kteří měli ve znaku půl berana ve skoku. Zdá se, že tento rod záhy z Jiter odešel, neboť již od 1. pol. 15. stol. máme o něm zprávy z jiných sídlišť. Tak připomíná se r. 1436 Špulíř z Jiter v Táboře. Před r. 1528 žili dva bratři Špulířové z Jiter: Jan starší a Václav. Václav nabyl r. 1528 jistých platů u Kardašovy Řečice a před shořením zem. desk r. 1543 rozdělil se s Janem, což dali zase do obnovených desk vepsati. Václav žil ještě v r. 1550. V 17. stol. žili Špulířové na různých místech. Jiří Špulíř z Jiter, jemuž patřily Tučapy, Vitanovice a Vrcholtovice, zemřel dne 2. dubna 1678 a byl pochován v kostele vrcholtovickém, kde má mramorový náhrobník se znakem. Byl posledním mužským potomkem Špulířů z Jiter. (Vlasák "Okres Votický", 87.) Jitra připadla k jankovskému statku někdy v 17. století.

                                                     Čeněk Habart,  Sedlčansko, Sedlecko a Voticko IV