V této části je uveřejněn dopis polního maršálka Melchiora z Hatzfeldu císaři Ferdinandu III.

....Abychom při tom vždy jistou vědomost měli o něm(nepříteli),vyslán obrist Spork se 200 jezdců dobrých na ostrahu,všecka ale zavazadla k Budějovicům obrácena, my pak o třech hodinách davše se na pochod,dostihli jsme ráno k Jankovu a tam za horou se rozložili,až něčeho jistého o nepříteli se dovíme,a brzo doveděvše se ,že též k Jankovu se ubírá,ostali jsme skrytě za horou státi,čekajíce ,zdali se nám podaří šťastně na něj vyraziti. Mezitím polní maršálek Götz a já vyjeli jsme v tu stranu odkud nepřítel vyjet měl a ohledali celou tu krajinu po několik hodin, až potom se hrabě Götz opět vrátil,já ale ještě s několika jezdci až k návrší popojel na kterém se nazejtří nepřítel utábořil. Tu spatřím za nimi přes kopec zástup jezdců, kteří Sporkovi náleželi cválati a za nimi mnoho nepřátelských tryskem kvapiti,takže jsme se brzo všichni pomíchali,až k našim ustupujíce a kdyby mne byli nepřátelé znali, sotva bych se byl ochránil, an jsem špatnou měl herku. Povolav jezdců našich co jich nakvap bylo, obořil jsem se na ty opovážlivce z předu a Spork s Charváty z boku, stíhajíce je až blízko k jejich vojsku do kterého se jen ze 400 několik šťastně vrátilo. Na zajatých jichž bylo asi 150, doptali jsme se,že nepřítel s celým vojskem s druhé strany za horou k Jankovu postupuje,jakož jsme se jej brzo tam na tom vrchu roztábořiti spatřili,my ale, ačkoli nás ta Sporkova roztržka prozradila ,ostali na svém místě a poněvadž nepřítel po celou noc veliký hřmot dělal vožením , jakoby svá děla na vyšší kopec před námi vyvézti chtěl,strojili jsme se i my,kdyby tak učinil a něco proti nám započal,abychom mu odpovídati mohli. Po půlnoci dal dvakráte vzhůru troubiti,avšak i my byli vzhůru do rána .Hodinu na den postavil se nepřítel za horou do pořádku, jakoby opět zpátky jíti odkud přišel,zamýšlel,na to se jich něco na vrchu okázalo a jiní opět nám vpravo zašli. Protož jsem s panem z Werthu,jehož křídlo na té straně roztrženo bylo,tam se odebral,všechny vrchy a lesíky bystře ohledal,znaje dobře způsob toho nepřítele,že rád jinam zamýšlí,než kam hluk dělá , požádal jsem pana polního maršálka Götze, aby se své strany to návrší , které jsem večer před tím prohlédnouti zabráněn byl a nepřítel nato je obsadil,dobře sám obezřel , s tou slovní výstrahou, kdyby se tam dolů býti chtěl,by nám to oznámil,jak bychom to předejíti,nebo kudy k němu ( Götzovi ) se za les nejsnáze dostati mohli. A že toto místo ,jak již řečeno bylo,jemu nejbližší bylo,spolehl jsem se naň docela,tím více,an jsem mu to večer i ráno,jak též již podotknuto, opakovati dal . K vojsku opět se vracejícímu vzkázal mi pan hrabě Götz, že nepřítel silně k našemu levému křídlu táhne , i jedu ouprkem k němu na rozmluvu a spatřiv jeho jezdectvo ve kvapícím postupu,ptám se co nejdříve generála strážníka Pompejiho,co to za způsob, že armáda bez mé vědomosti v plný pochod pozdvižena, kterýž mi odpověděl,že se to na rozkaz pana polního maršálka Götze stalo a k našemu prospěchu bude. " A co jestli k naší záhubě ?" odtuším já a tryskem jedu dále a dostihnu pana polního maršálka Götze, slyším od něho,že nepřítel na ten kopec se pokoušel,jeho ale lidé jej tam předešli,abychs e ničeho neobával.A když jsem to sám spatřil a odjížděti chtěl,prosil mne podruhé,abych mu to jen ponechal,že se o to postará a ve službě V.C.Msti ničehož nezanedbá a na to spěšně odejel. Domnívaje se však,že by pan polní maršálek položení místa a příležitost jeho dobře si byl prohlédl dle dvojího připomenutí mého a tudíž ,že bezpečně jednati bude ,přece jsem to sám také viděti chtěl a protož se tam dostati snažil přes jeden rybník,an cesta jezdectvem zaplněna byla. V tom přikvapil jezdec od polního maršálka s prosbou ,abych sám k němu pospíšil,i učiniv tak,spatřím k nejvyššímu ustrnutí svému,že se se vším svým koňáctvem do takové úžiny zavedl z které bez velké ztráty vyváznouti nelze.Mělť za sebou i po levé straně hustý les,před sebou velký rybník ,kudyž se tam jen po jedné setnině táhnouti možná bylo. Za rybníkem na vrchu,ležícím tam jemu táhnoucímu napravo stál nepřítel se svým vojskem a házel již z děl do jeho hustě stěsnaných jezdců. Před ním bylo sice ve vzdálí něco pole,ale tam se dostati,muselo by se mezi dvěma lesy projíti a vedle malého lesíka vpravo mu stojícího číhal nepřítel,pročež nezbývalo mu nic jiného než rychle přímo ku předu pospíšiti,aby protáhl úžinou dříve ,nežli by nepřítel mající jen jeden lesík na své straně pěchotou obsazený,jemu projíti zabraňovati mohl, což jsem také jemu,jako jediný prostředek navrhl a hned v největším trysku,co kůň můj stačil,nazpět odejel,abych pěchotu,jezdectvo i střelivo,které ještě o tom nevěděli,kolem lesa tam vedl. Vrátiv se velím hned všemu vojsku v postup se dáti, také spatřím brzo pěchotu s děly do lesíka se ubírati a jsa té naděje,že se na ražené cestě nachází ,vzkázal jsem toliko generálfeldeci k mistrovi,aby hleděl co nejdříve k panu feldmaršálkovi se dostaviti,že i já s jezdci kolem lesa pospíším,jakož jsem ihned učinil. I ač se takto rychle stalo a pěší i jezdci co možná nejrychleji běželi,přece často jmenovaný polní maršálek z Götzu,snad že se příliš dlouho zdržel ve zmíněné úžlabině se vším svým jezdectvem od nepřítele přepaden byl tak silně, že hrozně poražen, sám mrtev ostal,dříve než pěší neb jezdci jemu přispěti mohli. Neboť když jsem sám s prvními přikvapil,spatřím již rozptýlené zástupy na levo a mou pěchotu před námi i s děly nahoře u lesa ve zmetku a směsi zpět ustupovati. Pročež jsem ihned pěchotu a děla zpět na jedno návrší zpět potáhl,an brzo nepřátelská pěchota a koňáctvo se ukázalo.S pěchotou poněkud šarvátka se strhla, až posléze se ztrátou 16 korouhviček a několika štanclár zahnána byla,avšak větší škodu utrpěti mohla ,kdyby někteří jezdcové na ni obořili a svou povinnost konati chtěli.Děla naše co nám jich ostalo službu svou dobře vykonala,zabránivše nepříteli ,že tak snadno skrze les na nás dorážeti nemohl,avšak jich několik v lese,právě když nepřítel polního maršálka porážel,sedm malých kusů a jedna švihovka,téměř se vším střelivem státi ostalo,o čem jsem se později dověděl a pan generálfeldceikmistr o tom, jak se to přihodilo,nejlépe zprávu dáti může. Tu opět vidím, kterak nepřítel s druhé hory jež vyšší byla než na které jsme stáli,do našich řad silně se obořil a je utlačoval.Uznávaje, že kdyby se té vyšší hory zmocnil a děla na ni vypravil, že bychom se mi na té naší udržeti, ba ani pořádně ustupovati nemohli,sebral jsem několik bavorských copagnií a dragouny, které jsem právě po ruce měl a spěchám s nimi sám na ono návrší,abych nepřítele zpátky zahnal, což velmi těžce šlo, protože tam na větším díle Götzovští rozptýleni se nacházeli, kteří ani k stání ,neřku-li k obrážení přemluveni býti nemohli. Poručil jsem tedy , aby na druhé straně děla a pěchota vedle jezdectva na jiné pohodlné návrší za námi ležící se odebrati, kamž i já s ostatním vojskem za nimi odešel.Přijda na ono návrší,rozkázal jsem po svých pobočnících všem nejvyšším ředitelům zástupním,an za vrchem kryti jsme,aby Götzovu porážku, utíkáním a kvapným couváním zmíchané a zmatené vojáky zpět vymíchali a v zástupy spořádali.Prohlédnuv sám zástupy bavorské a zpět se vraceje vidím, že ti po mé levici dle mého nařízení nestojí za vrchem,nýbrž jezdci i pěší,ba i střelectvo údolím na jiné návrší odcházejí.To se již změnit nedalo,pročež velím hned zastaviti právě u jedné vsi,aby nepřítel po straně pochod údolím znepokojovati nemohl a poznovu ukazují pobočníkům,kterak vojsko soustřediti mají, avšak se opět ,jako před tím, nezachovalo, an ti samí zástupové k jinému návrší kráčeli, z čehož jsem usoudil jaký úmysl tito lidé mají. Vyjedu tedy ihned na ono návrší , na kterém jsme před tím ráno stáli,abych tam vyhlídl stání pro pěchotu i jezdectvo dle možnosti bezpečné, by jim děla škoditi nemohla, a chtěl-li by nepřítel na nás dorážeti, k nám by sestoupiti musel.Při tom jsem si všimnul,že všecka pole jak stupně se povyšovala,takže jim k nám a nám k nim bez nepořádku jíti nemohli. Po takovémto se tam přejíždění, an jsem právě u generála jezdectva se pozdržoval, začal nepřítel naši pěchotu u lesa znepokojovat, ba i koňáky na ní dotírati,proto měl generál jezdectva na levé straně ukryté křídlo v hotovost postaviti, abychom je v rovině nepříteli, kdyby na nás spustil,bránili. Také jsem nařídil panu hraběti Broaymu, jenž dříve u pana Götze byl,aby ten zástup spravoval, an se mi generálstrážník Pompejo k tomu dosti schopným nezdál.Já sám spěchal tam,kde hluk byl, k pěchotě, která již couvati počala, napomínám ji k povinnosti,vedu ji opět na její stanoviště,odjedu nato opět k hraběti Broay,vykáži mu místo, kde se postaviti má a spěchám opět k pěchotě, an se tam hluk rozložil.Posléz počala nepřátelská pěchota ustupovati, a tu se všichni řítili, nejdříve jezdcové s pravé strany , které jsem ještě násilím zadržel, odkvapiv nalevo, kdež to samé křídlo již bylo blízko pod děly nepřátelskými, i pravím k panu z Werthu, právě od pěchoty příchozímu, že jezdectvo pod nepřátelskými děly s puškami zle postaveno a poněvadž v té chvíli nahoře všechno,nevím na čí rozkaz, se roztrhlo a se pozdvihlo, a nic více nebylo v stavu je zastaviti, tudíž jsem poručil jménem Páně kupředu kráčeti. Na tom místě již také nepřítel proti nám postupoval.Když jsme se takto do sebe dostali, konali sice službu svou dobře ti, co mi po levé ruce bojovali a nepřítele zmíhali, až se jim nepřátelští zástupové na pravou stranu dostali a posléze je k couvání přinutili, což by arciť se nestalo, kdyby i onimo jež za mnou stáli a ku kterým jsem hraběte Morice z Hohenlohe odeslal,byli kupředu se hnouti chtěli, jako to někteří, ač váhavě učinili, ale spatřivše druhé ustupovati,již zdaleka se obrátili a na kopec opět utíkali.Levé hlavní křídlo obešlo ves, v které jsme minulou noc hlavní stan měli a zahnalo nepřítele s návrší, takže pole své i děla zanechati musil a poněvadž se jezdcové hned do loupení zavazadel,an i nejvyšší důstojníci všecko byli pozbyli, pustili, nabyl tím nepřítel dosti času opět ke shromáždění a srdnatosti k odporu. Od levého křídla,nepřítelem z pole vytlačeného musel jsem spěchati k pěchotě nahoru, kterouž,ač již ve zmatku,přece ještě k stání jsem přivedl.Také generálstrážník Zahradecký přivedl mi některé z několik zástupů jezdců,ale nabyli k platnosti,an setrvati v boji nechtěli. A tak se konečně stalo, že i pěchota od našeho jezdectva na obou křídlech opuštěna a nepřátelským jezdectvem i pěchotou poražená,nedbajíce na mé povzbuzování,zcela na outěk se dal,mne za sebou mezi nepřátelskými jezdci nechala,mezi nimiž jsem s jedním naším rytmistrem za našimi ujížděl,ale posléz přece mne zajevšího do lesa,an zmíněný rytmistr v úžině uváz, dva desátníci pozadu mne dostihli a své bambitky na hlavu namířili,kterým jsem se vzdáti musel,an bych beztoho vyváznouti nemohl,protože oř můj docela byl schvácen a nepřítel již daleko přede mnou i po stranách byl, jakož i onen rytmistr, jenž lepšího koně nežli já měl,sotva 50 kroků dále též zajat jest. Co a jak na pravém křídle se dálo, an se tak kvapně stalo, že mi nebylo možná z jednoho místa na druhé přejeti,nemohu oznámiti,leč od jiných slyším,že totiž jezdcové, co jejich koně stačili u velikém nepořádku k nepříteli na horu ujížděli ( k tomu kořistění ), co se ovšem po zmrzlých polích jako stupně vypadajících bez velikého nepořádku a obtížnosti státi nemohlo,takže když naši pole od nepřítele očistili,nikde jich tam nebylo a stíhající nepřítel,nevraceje se, naše opět s obou stran přepadl a s bojiště zahna,čehož nepochybně nepřítelova zavazadla byla příčinou. Já tedy zmíněným způsobem k odporu se chystal, ale do nepřítele všestranně se vpustiti jsem neporučil,nýbrž ještě jednou chtěl jsem všecko prohlédnouti, lépe spořádati a nejvyšším důstojníkům svůj rozum projeviti, že bych totiž s dílem tím do večera prodlel, an jsem u Götzových a jiných mnohých zástupů jakési uděšení znamenal, málo střeliva po ruce měl a dobrá část našich děl zatlučena byla.Musilo však k bitvě přijíti, tady bylo moudřeji, jak můj rozum soudil, nepřítelovo jezdectvo v rovině dočekati, nežli k němu nahoru tak obtížnou cestou ( totiž po zmrzlých stupních polích ) v nepořádku kvapiti. A ač by se bylo i to podařilo,kdyby nepřátelských zavazadel nebylo, přece to nerozumno bylo. Já pak spatřiv jedno křídlo v potýkání nemohl jsem s dobrým rozumem na zahálce nechati. Toto tedy úplná pravda a zpráva všeho co se stalo od mého z Prahy odjezdu až do neblahé doby, v kterou armáda V.C.Msti k záhubě a já k zajetí přišel. Aby s nepřítelem k bitvě přišlo, byl rozkaz V.C.Msti, a dle toho povinnosti jsem se zachovati chtěl, mělo-li se to ale v ten den, a nebo druhého dne, či po několika dnech státi,doufám že mne k zodpovídání neodsoudí.Bylť jsem, ačkoli mnozí zcela jinak nadili, toho pouhého oumyslu, postupovati buď před nepřítelem, neb jemu po boku a ničeho nazdařbůh se neodvažovati,až bych se příležitosti příznivé k dorazu dočekal. Že se ale jinak, a to na takový způsob, jejž jsem ani tušiti a pak ani zabrániti nemohl, kvapně strhlo, nikdo mi rozumně za vinu klásti nebude. Račtež V.C.Msti všechny vysoké důstojníky, kterých jsem k vyřizování svých rozkazů užíval,vyslechnouti,co jsem komu v té neb oné případnosti poroučel a z toho nejmilostivěji souditi, zdali jsem, co jsem měl a mohl, konal čili nic. Uznán-li budu v čem vinen,trestu se povolně podrobím.Pakli se vina ale na mně neshledá,jako v Boha doufám,a tuto dokazuji,tedy také nepochybuji,že V.C.Msti nejmilostivěji mne se ujme a o mé vysvobození se postará.

Psáno v Jihlavi dne 23.března roku 1645